To je heuristika, zřejmě...
Taky nejsem neuropsycholog, ale zhruba právě heuristika nám pomáhá zvládnout to, co děláme.
Jedná se o to, že pokud nám něco připomíná něco, co už jsme zažili (nebo myslíme, že jsme zažili, nebo něco, co si dovedeme v duchu vymodelovat, že by to mohlo být pravděpodobné, často aniž bychom si to vlastně uvědomovali) - máme tendenci to podle té představy vyhodnotit jako správné nebo nepsrávné - a podle toho dál jednat. Je to takový řetězec rozhodnutí, který umožňuje velmi rychle dospět ke konečnému závěru, který ale ne vždy musí být správný.
Představte si cestu s 10 rozcestími do "Y" - vpravo, vlevo. Pokud touto metodou dokážeme vytipovat správnou cestu, jsme v cíli po 10 analýzách.
Pokud budeme otrocky prověřovat každou eventualitu, jestli je správná, nebo ne - a zrovna nám to vyjde na poslední pokus, je těch pokusů 10 na druhou, tedy 100. Pokud nebudeme znát cíl - a "nejlepší" získáme až porovnáním všech cílů, pak to bude vždycky 100.
Realita je někde mezi tím, občas se spleteme, ale většinou to vyjde.
To je právě rozdíl mezi myšlením člověka a počítače, typicky šachové automaty. Teoreticky šachový automat, který prověří všechny možnosti do úrovně třeba 100 tahů, nemůže být poražen. Ale to propočítávání zabere šíleně času. Dřív mívaly šachové automaty nějakou mez, počet operací, kterou udělaly a pak stop - a tahly figurou - a tím pádem občas blbě. Tak se nad nima dalo vyhrát. Čím dokonalejší je to počítač, tím víc se hranice spočítatelného blíží absolutnímu počtu možností - a pak nad takovým strojem vyhrát nejde.
Člověk místo toho promýšlí jen 2 tahy (já...) až 10 tahů (velmistři...) - ale rovnou vypustí figury, které (na první pohled, ale možná mylně) k ničemu nevedou, takže ke stejnému výsledku dojde po o mnoho řádů menším počtu operací, než ten počítač. Zato snáz může udělat chybu...
Samozřejmě už dávno jsou i počítače, které přiřazováním určité váhy jednotlivým situacím, mohou také provádět heuristickoun analýzu - rychlejší, ale s možností chyby... |
|
