Většinou jen se zájmem pročítám toto fórum, ale teď trochu netradičně si dovolím reagovat. Jsem překvapen (ba dokonce šokován  )skromností názorů Tragéda . Přes to se domnívám se, že většina lidí ze zdejší FS komunity by byla schopna s reálným bulíkem přistát
Podmínky:. Autoland neuvažuji. Závadu neuvažuji.
Přiblížení: Odezva křidélek skutečného letadla je trochu rychlejší, jen do zatáčky se mu moc nechce. Rychlý pohyb berany z leva do prava vyvolá jen silné kymácení bez zatáčení. Takže zde bylo správně řečeno, že je potřeba čekat na reakci letadla. Troufám si ale tvrdit, že po 15 minutách manuálního letu to přejde každému "do krve". Druhý překvapením může být reakce na pohyb plynových pák. Každá měna tahu o jediné procento se projeví na sklonu letadla, po chvíli i na vertikální rychlosti.( Proto i Boeing doporučuje při odpojeném A/P odpojit i A/T, protože pohyb plynových pák dokáže perfektně usazené letadlo pořádně rozhodit. Přiblížení s neodpojenými plyny může vypadat jako neustálé trimování a "plavání" podél GS.)
Podrovnání: Pokud si někdo (a myslím, že všichni) odpozoroval, jak přistávají křemíkové čipy za Kč 2,50 v podobě autolandu, stačí to jen kopírovat. V 50 ft RA začít přitahovat na cca 5 stupňů, ve 30 ft plynule stahovat plyny tak, aby v okamžiku doteku se zemí byly na volnoběhu. Garantováno je přistání jak do peřinky. Jedinou podmínkou je dodržet Vref, zbytečně nepřidávat další kts navíc (kromě opravy na vítr, samozřejmě).
Pro přípravu posádek na řešení nestandardních situací slouží 2x do roka simulátor, kde se za jednu session zopakuje vysazení motorů + závady dílčích systémů, ve druhé pak závady při LVO. Reccurenty jsou vše, co musí reálným posádkám stačit k udržení (mnohdy obnovení) návyků pří řešení ZPZL.
Je fajn si vše předem vyzkoušet na FS - hlavně posloupnost úkonů a určování priorit v jednotlivých fázích.
Velká éra nejsou takovou hříčkou přírody, kterou známe z aeroklubového létání. Jsou těžší, stabilnější ale mají větší setrvačnost.
Obvyklým oříškem bývá rozpočet na přistání. Odbržďování pro vysouvání mechanizace v čím dál hustším provozu, kde se střetávají zájmy ekonomiky (co nejdříve za zemi + klesání s plyny na minimálním tahu) a řídících na věži (v reálném čase vše koordinovat - támhle Franta zapoměl klesat, Jeník má o 20 kts vyšší rychlost, letadlu na vyčkávacím za chvíli propadá slot apod.).
A na závěr je opravdu tou pomyslnou třešničkou na dortu manuální přistání, které při "dobře odvedené práci" nekončí cvaknutím zubů. |
|
