Ten spodní obrázek je špatně a ten horní bohužel taky.
Pokud vznikne někde na nějaké hraně přetlak a podtlak - pak za touto hranou dojde k turbulenci - ty vzduchy se promíchají (tak jak je to na ton snímku se zobrazením proudnic). Směr toho turbulentního úplavu (protože to je turbulentní úplav, o čem tady hovoříme) závisí na směru pohybu tělesa (profilu, letadla, vržené dlažební kostky) - u profilu se někdy zdá, že "jde nahoru" - protože tětiva profilu při určitém úhlu náběhu není vodorovná - ale pokud to letadlo letí vodorovně - turbulentní úplav je taky vodorovný (!!) bez ohledu na valstní úhel náběhu v tom okamžiku.
Co se týče těch vírů - ano - to je to o čem jsem psal s těmi efekty v mracích. Víry vznikající na přechodech (koncové oblouky, kořenové přechody, strejky atd) se na vzniku turbulentního úplavu podílejí významnou měrou. Jen pokud je vír intenzivní, může rotace částit v tom víru vyvolat (spolu s rotující zeměbramborou) Coriolisovy síly - a pak se ten vír někam uhhne. Jinak je úplav vždycky a jenom rovně dozadu.
Co se týče jiných mechanismů vychýlení turbulentního úplavu - k němu může dojít pouze tehdy, pokud při letu některá část letadla (tryska, štěrbina, klapka atd.) udělí částici vzduchu takovou rychlost (a setrvačnost), že jí její kinetická energie dovolí opustit oblast turbulentníbho úplavu. Tak vzniká vrtulový proud, tak "pod sebe" fouká Harrier a tak vzniká sklonění úplavun při vysunutých klapkách. Ale pozor! dosah tohoto vychýlení směru je pouze takový, jak velký je ten prvotní kinetický impuls - celkem blízko u letadla je pochyb vzduchových částic zase chaotický - turbulentní - a tím pádem úplav mění svůj směr do vodorovného (ve vodorovném letu). Kdo si někdy hrál s lítáním ve vrtulovém proudu, tak to zná - u letadla jde vrtulový proud strmě dolů, ale po několika metrech se stáčí dozadu - a jeho sklon se postupně zmenšuje, takže za několik desítek metrů je "vrtulák" níž než vlečná - ale dál (hloubš) už nepokračuje (trochu ano, to je ten Coriolis).
Nicméně - impulsy, které jsou uděleny částicím vzduchu běžným obtékáním ploch letadla jsou na odtokových hranách chaotické a tak nic nikam neusměrňují - úplav je prostě "za letadlem" - nikde vedle, naohoře, nebo dole.
Když se vrátíme k první otázce - při přiblížení dvou letadel se z tohoto pohledu (když to není jedno za druhým a když zrovna do sebe nevrazí) nestane prostě nic. |
|
