To je právě ono. 5h nebo 5h30 z dnešního pohledu (ale i z pohledu již den poté) není nic, nicméně v ten moment, kdy je posádka a zejména kapitán pod velkým tlakem, ať je zpoždění co nejmenší, je podvědomou snahou každého co nejdříve vypadnout. Není snadné se postavit proti proudu a stát si za svým. Tlaky jsou z různých stran:
Firma (operačka,obchodníci) - ať jste co nejdřív zpátky, potřebujeme letadlo na další linku
Správa letiště - potřebujeme vaší stojánku
Handling - vemte si už lidi na palubu, ať od nich máme klid
Technici - my to teď stejně nevyřešíme, díly si musíme nechat poslat
Posádka - budeme přes normu
ATC - propadá vám slot
Cestující - uletí nám spoj, co to tam vyvádíte, to je jak český dráhy, to by se u Lufthansy nestalo, já vím jak se to má dělat, je mi horko
Kapitánovo "já" - sakra ať už to mám co nejdřív za sebou
Postavit se proti tomu, obhájit si svoje rozhodnutí (a odolat vnitřnímu hlodání, zda je to rozhodnutí správné a zda není příliš "tvrdé"), to už vyžaduje velkou vnitřní sílu a v ten moment se rozdíl mezi 5h a 5h30 může zdát jako věčnost. Do toho se vkrádá stín nutnosti po letu napsat hlášení a čekat, že se nějaký chytrák od zeleného stolu se bude v klidu v každém rozhodnutí vrtat a zpochybňovat ho... Často to okolí považuje za aroganci pilotů, ale jsou situace, kdy i já jako (doufám) relativně mírný a komunikativní člověk musím debatu ukončit ve stylu - "prostě jsem řek že to tak bude a šmitec" - a vnitřně bojovat se sebezapřením a s vědomím, že za zády se říká "ježiš to je debil"... Naštěstí spousta lidí okolo chápe o co jde a chová se slušně a supportivně, nicméně ty tlaky nemizí. Proto jsem chtěl po přistání z toho letu kapitánovi jako začínající kolega-zelenáč (tehdy jsem byl cpt asi čtyři měsíce) poděkovat že mi ukázal jak se to má dělat, nejak jsem k tomu ale nenašel odvahu, a dlouho mě to mrzelo.
|
|
