Při rychlosti blízké rychlosti zvuku  Ono tehdy nebylo běžné rychlost zvuku překonat, proto se též rychlosti zvuku taky říkalo "zvuková bariéra."
Pilot prostě letěl na plnej knedlík, dosáhl třeba Mach 0.99 a dál to nešlo. Z hlediska aerodynamiky to bylo pole neorané. Při přiblížení "zvukové bariéře" se najednou začaly objevovat silné vibrace a letadlo se začalo chovat podivně. Objevily se i názory, že "zvukovou bariéru" nelze vůbec překonat.
Nebyla to žádná malá chvilka, ale dlouhé minuty, kdy možnosti stroje i pilota byly na hranicích možností, mnohdy i za nimi. Pekelné chvíle, kdy se ovladatelnost stroje rapidně zhoršovala, pilot se pral s řízením a dost možná zároveň pemýšlel, jestli letadlo vydrží a za hranici zvuku se dostane nebo se v příštím okamžiku rozpadne. |
|
