S tím, jak jsi to napsal, se naprosto ztotožňuju. Proto je moderní letecká doprava vedená k tomu, aby k momentu "ještě jednou to zkusíme a jdeme pryč" vůbec nedocházelo. A stane-li se to, ať už s jakýmkoliv výsledkem, je to projev selhání na straně lidského faktoru. Proto je v předpisech větička, že posádka nesmí zahájit přiblížení, není-li reálný předpoklad, že přiblížení dokončí, proto existuje Outer Marker, resp. 1000ft AAL jako "brána", za kterou se nesmí, pokud není dohlednost nad minima, proto jsou letci vychovávání k tomu "nezkoušet přiblížení", proto jsou zakázána "kontaktní přiblížení", dříve často používaná. Proto také jít na druhý pokus lze, pokud neúspěch prvního byl způsoben nezávislým a ojedinělým jevem (zablokovaná dráha, chyba ATC, chyba posádky v technice pilotáže - nestabilizované přiblížení apod.), případně po náhlém zlepšení meteorologických podmínek (většinou ale až po chvíli). Ale nikoliv, že jsme při prvním přiblížení neviděli, tak to okamžitě zkusíme znovu.
A ať už je důvod jakýkoliv, platí nepsané pravidlo 2x a dost... |
|
