Podívej se na to takhle - situace se mění každým okamžikem, to, co tu píše Míra Dušín, platí teď, ale neplatilo to před pár lety, a to co platilo tehdy, neplatilo v době, když jsem výcvik dělal já. Pro představu, začal jsem lítat motorově v roce 1996, v roce 1999 přišly JARy a než jsem v roce 2000 výcvik ukončil, celé to prošlo totální přetavbou a pokud bych stále vycházel z rozpočtů roku 96, nikam bych se nedostal.
To znamená že v době, až ty budeš ve věku, že zahájíš výcvik, bude s největší pravděpodbností všechno úplně jinak. Proto je sice dobré se v tom trošku orientovat, ale příliš s tím nekalkuluj. Spíš začni dřít angličtinu, uč se technické předměty, ať máš pak na čem stavět, určitě nic nezkazíš tím, že začneš někam chodit plachtit do aeroklubu nebo lítat ULL, měj oči otevřené a nezapomeň na zlaté heslo, že náhoda přeje připraveným. U létání to, spolu s příslovečným štěstím, platí perfektně.
A ještě dodatek, nemá příliš velkou cenu se zabývat tím, jestli je teď zrovna pilotů nedostatek či přebytek, chodí to ve vlnách a střídá se to. A ještě jedna věc, nechtěj za každou cenu být dopravním pilotem ve 21 nebo 23letech, mnohdy je totiž zajímavější (byť někdy stresující) ta cesta k tomu, než výsledek. Já do "vlaku" vlítl ve třiadvaceti a v devětadvaceti už jsem z něho zase vystupoval, protože jsem si nedovedl představit, že me v tom kupé čeká dalších (a zbylých) 36let... |
|
