Vyobrazení světa závisí na vzdálenosti od letiště. Čím blíž k letišti, tím je to podrobnější. Takže konkrétně u naší ATR je okolí - cca do 10NM dělané na základě družicových fotek s rozlišením lepším, než asi 1m. Nad 10NM do cca 25NM je použito rozlišení horší, do 50NM ještě horší. Dále je použita opakující se default textura. Jednotlivé přechody mezi rozlišeními jsou docela dost vidět.
Mesh terénu je na tom podobně. Např pro citovanou Sliač jsou kopce velmi pěkné až do vzdálenosti údolí mezni Nízkými a Vysokými Tatrami, ale samotné Vysoké Tatry jsou už schématičtější. No a kousek za LZTT (které tam lze jen tušit podle podlouhlého fleku na družicové fotce) je náhle "konec světa" - terén ostrým řezem končí a padá někam na nulovou výšku. To je pravda ale vidět, jenom když letím 300 m AGL, jinak to moc neruší.
Na B737 je to podobně - ale tím, že je to o pár let starší, převažuje generická textura a na ní "fleky" z generické textury pro města. Řeky a vodní plochy v ČR jsou udělány také tak do 50 nm od LKPR.
Co se týká jednotlivých úloh, tak jsou jednak úlohy na havarijní situace - jak už zde bylo zmíněno, ale také se cvičí tzv LOFT - Line Oriented Flight Training, neboli kompetní simulace linkového letu, např PRG-AMS. Od přípravy kokpitu, přes nahození, push-back, pojíždění, T/O, stoupání, let v hladině, vyhýbání s okolním provozem (manévry na TCAS), přiblížení, sestup, přistání a opět pojíždění na cílovou stojánku. To, že i v takové situaci se "hromadí" jeden malér za druhým je jen jaksi mimochodem.
Ještě se vracím k terénu - jestli mi čas dovolí, tak sem příští týden (teď sebou nemám foťák) dám pár fotek terénu z ATR.
PetrS |
|
