Jo, tohle je Milane moc hezky napsaný.
To, že na to hřeší management je tak nějak dáno vývojem téhle profese v poslední době - odklon od lidské stránky věci, bezvýhradný důraz na ekonomiku a totální izolovanost od spravovaného oboru. Má to svoje kořeny (vzdělání a praxe), má to svoje důvody (zodpovědnost vůči akcionářům jak se v poslední době rádo používá), má to svoje důsledky (firmy a obory v troskách a cesta manažera o dům dál, nejlépe se zlatým padákem).
Jsem ale v tomhle ohledu trochu optimista - jednak pořád ještě existuje cesta, jak se stát manažerem postupným vývojem a následným studiem, druhak pořád ještě existují firmy, kde je krom zisku a nezbytné bezpečnosti kladen důraz taky na spokojené zaměstnance a jejich aktivní participaci (a všechny pozitiva, která to přináší pro společnost) a v neposlední řadě pak tady jsou ony odbory. Byť nejsem příznivcem těch neustále stávkujících a vydírajíích davů v ulicích (byť chápu i jejich zoufalství), určitá forma kolektivního zastoupení je podle mě nutná. V letectví se mi líbí třeba BALPA nebo IFALPA, které se dost významně podílí i na tvorbě bezpečnosti, předpisů, mezinárodní spolupráci, apod., byť k ním mám taky zásadní výhrady a nejsem členem. (Pozn. - členství v odborech rozhodně není černou kaňkou v životopise, jak nám tu neustále lže Mácha, právě naopak). Ještě víc se mi třeba líbí forma podílu na rozhodování ve firmě, kterou jsem zažil třeba v WestJetu - možnost hlasovat o podstatných krocích ve vývoji společnosti a aktivně se podílet na managementu dílčích projektů.
Problém ale vidím v tom, co tu rozebíral Tragéd - že na to hřeší i veřejnost a vpodstatě onu všemocnou ruku trhu nejen ignoruje nebo akceptuje, ale dokonce obhajuje. Že jsou lidi připravení jít na samé dno a pak až se něco posere, teprve řešit důsledky. Ono to finančně možná vychází....
Vždycky ale bude platit - je levnější pár ztracených zákazníků kvůli dražší letence, goaround, diverze, telefonát, že dneska neletím, nebo směrovka s logem společnosti zaklesnutá ve větvích v lese? |
|
