Dovolím si trochu oponovat a současně v něčem souhlasit. Můžu vycházet jen z vlastní zkušenosti a ty moje u dopravních letadel končí v pozici cestujícího a několika desítek letů na jump seatu, takže o nich nevím - spíš nic. U letadel general aviation, které lítám asi nejvíc, ale souhlasím s Radimem. Zažitá akrobacie pilota připraví na to co se mu stane, když se dostane do "nezvyklé" polohy. Pokud tedy je v krizové situaci, stačí, že řeší to jak se z ní dostat, a ne to, že je na zádech  V akrobacii, každý pozná svoje limity (posune si je) a nadriluje si, že v nezvyklých polohách je nutné reagovat úplně jinak než normálně.
Jinak určitě souhlasím s tím, že zavést pravidelné přezkušování (ne jenom typické jarní školení, kde jeden diktuje a všichni píšou odpovědi do testu) by malému létání hodně pomohlo. U nás jsme to zavedli a zvlášť pokud člověk lítá třeba šest různých typů, má potom problém vzpomenout si, kde se vlastně v tom, kterém letedle spouští třeba hasičák.
Velký příspěvek v bezpečnosti, bych pak viděl v checklistech. V Čechách se mi hodně lidí směje, když si do Meťáka beru checklist, ale zase, pokud člověk střídá víc typů, je k průšvihu strašně blízko. Ve státech jsem zažil checklisty, všude od Piper Cubu po Dakotu. V našich luzích a hájích je za "frajera" bohužel ještě často považován ten, kdo skočí do letadla a prostě letí. Vyprávět by mohl třeba pan Pouba, když mu nějakej exot před mnoha a mnoha lety tvrdil, že malou pajdu normálně lítá (aniž by v ní kdy vůbec seděl) a pak se v tom málem zabil. Když po tom s velkým štěstím ve zdraví přistál, byl v klubu svých vyznavačů veleben jako "skvělý" pilot. |
|
