No, taky tak docela nevím....
Mluvíme tu o plachtaři, plachtařském výcviku, plachtařském přezkušování. Pominu-li marasmickou dobu nedostupnosti dvojsedadlovek schopných vývrtky (kterou už tak či onak prakticky každý aeroklub překonal (i u nás už máme nový bílý létající autobus) - tak pravidelné přezkoušení vždycky (!) znamená pár vývrtek, zábran - a taky pády do vývrtky ze zatáčky, uváděné zkoušejícím, rychléí i pomalé, podle nátury instruktora. I můj motorový instruktor mi neustále tluče do hlavy režimy, ve kterých si mám dávat bacha a kdy stačí málo a i spořádané éro padá jaksi a kamsi - a navíc plachtařští i motoroví instruktoři, examinátoři i inspektoři mi vždy opakovali (opakují) - NIKDO PROTI TOMU NENÍ CHRÁNĚNEJ - tedy i sebecvičenější pilot, když povolí pozornost, v (mimo další) ostré utažené zatáčce na malé rychlosti spadne.
Nemyslím si, že paušální vnucování pasivní akrobacie plachtařům (pokud za akrobaci právě nepovažujeme ty pády a vývrtky - nejen uvedené, ale i nečekané) by něco přineslo.
A ještě, ale s tím se mnou jistě souhlasíš, ty kydy na bulváru jsou absolutně absurdní , za chvíli se tam dočtem, že za to, že Černý moc utáhl pomalou zatáčku na kluzáku a udělal kraksnu, může Dvořák, Dodal a Bajzík (a možná Brskovský...)  . |
|
