Na první pohled vypadaj sice stejně (a fungujou stejně) a ta verze 3 je jen jaksi "kapotovaná" (jako jsou pedály v cessnách třeba), ale na druhej pohled u těch prvních pedálů je každýmu i v bagančeti jasný, kdy má nohu opřenou chodidlem pod prsty o pedál a kdy musí šlápnout výš na brzdu - zatímco druhá varianta nenásilně svádí k položení celého chodidla na plochu pedálu - jakože patama kormidluješ a propínáním špiček brzdíš - a v ten moment ztratíš kontrolu a brzdíš, když nehceš. Což za letu nevadí, ale při startu a přistání je to vo hubu. Ono totiž když je páka brzdy spojena kapotou s pedálem kormidla, pak to brzdí i když se špičkou bezděky opíráš "na půl cesty" - a ani si to nemusíš uvědomovat.
Chápu to tak, že nohy na pedálech Jak-40 a staré varianty Jak-42 byly samozřejmé (opěrka pro patu je, myslím, jen podložka z měkčí gumy, nanýtovaná na plát podlahy) a nemusely se nijak trénovat, ale při přechodu na novější verzi Jak-42 se pilotům muselo zvlášť říkat:
Nech ty paty na pdlaze, jó? Šlapej jen do pedálů a NEBRZDI při tom !! - což si s vlastními zkušenostmi z cessny fakt dovedu docela dobře představit !!! |
|
