No vždyť píšu - že u anduly je jedno, jak tam ty hnáty máš, protože brzdíš rukama.
Já jsem rád, že se tady tahle diskuse rozvinula a že tu někteří zkušenější dávaj k dobru tyhle drobnůstky, protože já jsem si na začátku výcviku PPL připadal jak trotl, než jsem na tenhle fór (po instruktorském pojebu) přišel. Zpětně si myslím, že jsem do té doby - aniž bych si to uvědomil -i párkrát odstatroval s "přibržděnými" koly, protože jsem tam ty pačmáky prostě mnechal líně položené (a rozběh byl nečekaně dlouhý...).
Fór je ten, že aby člověk nebrzdil, když má "paty na pedálech a špičky na brzdách" musí pomocí (tibiálních) svalů aktivně (!!) v té poloze držet špičky nahoře. A ty se po nějaké době unaví - a špičky nevědomky spadnou. Zkuste si to... Takže poloha patama na podlážce na chodidlem na pedálu je nejen bezpečnější (nižší riziko nevědomého brždění), ale taky pohodlnější.
Samozřejmě to závisí na konstruzkci toho pedálu - jak už se tu psalo - pedály u L-60, C-3 atd. jsou samozřejmě konstruovány k tomu, aby na nich pilot nechal celé chodidlo položené po celou dobu letu, tam se o podlážku neopírá. Problém může být tam, kde tvar pedálu k takové "úlevové poloze" vybízí, ale není na ni konstruován (Jak-40 novější provedení)
Což je to, co, myslím, psali v tom protokolu MAK a co se ti novináři snažili neuměle reprodukovat. |
|