Já bych si to odvodil jednoduše 
V prvé řadě, pokud uvažujem na molekulární úrovni, tak si ujasnit něco málo z chemie.
Každá látka má částice, které jsou nějak seskupené a v ideálním případě všechny ve stejné vzdálenosti od sebe. Nějak (netuším jak) na sebe působí (jeslti to je gravitace částic, magnetismus nebo co, nemám zdání ) a to tak, že se snaží být vždy od sebe v nějaké te dané vzdálenosti. Pokud jsou od sebe dál, přitahují se - chtějí se dostat k sobě blíž, pokud jsou blíž, tak se chtějí zase od sebe oddálit, aby se dostaly do té své ideální polohy
Z tohodle předpokladu bych odvodil celou další teorii (může být klidně celá špatně )
No tu částici bych spíš bral jako jeden článek v systému (mřížce), kde funguje nějaké napětí-vzdálenost (výše popsaná "přitažlivost") mezi jednotlivými částicemi vzduchu v daném místě. Když zvýšíš hustotu (jakoby slačíš ten vzduch nad profilem) - "zhoustnou proudnice" - naroste ti tam asi hustota částic, tzn., že vůči ostatnímu vzduchu se bude tento kousek stlačeného vzduchu chtít rozpínat (částice chtějí od sebe do ideální polohy), aby dosáhl svého původního stavu, jako okolní plyn. Rozpínat se ale může jen jedním směrem - dozadu, tzn. částice toho zhuštěného vzduchu začnou prchat dozadu. Dopředu nemůžou, protože je třeba uvažovat, že díky pohybu křídla ve vzduchu se zepředu hrnou pořád další, což udržuje vyšší hustotu (stlačuje) vzduchu v nějakém místě nad přední částí profilu (důkaz bych viděl v tom, že slačení znamená zvýšení teploty vlivem četnějších srážek částic a u rychlých letadel je to znát hodně - ale kdo ví, jak to doopravdy je U pomalých letadel ten rozdíl moc velký nebude). Nahoru taky nemůžou, protože by se musely vytrhnout z kontinuálního proudu a zvyšovaly by hustotu v jiné vrstvě nad křídlem, ale jinak by se ničeho nedosáhlo, pořád by bylo místo, kde by se ten vzduch nemoh roztáhnout a za křídlem by vznikala "molekulová díra" (vakuum). Proto ty částice budou chtít utíkat dozadu. Jasně, nic není dokonalé, takže něco půjde i nahoru (tím vzikne ta plocha, jak se kreslí vztlak).
Tak nějak bych si to představil já. Nižší tlak bych pak bral, jako to, že jakmile ty částice rozpohybuješ, tak se mezi nimi začne zvětšovat ona mezera a tak bych si vysvětlil ten pokles tlaku. Prostě větší mezera začne přitahovat další částice. Je to ale jen takový můj názor, žádná poučka
To, co nese křídlo (vztlak) je vlastně jenom rozdíl těch tlaků nad a pod křídlem, který způsobí právě ta rychlost částic. Tzn. ideálně dole částice brzdit a nahoře je urychlovat, jak to jen jde - ale samozřejmě, tohle není tak dokonale realizovatelné. Částečně to samozřejmě jde. Tím vznikne rozdíl tlaků a protože profil je na horní straně zakřiven víc, než na dolní straně (klasický nosný profil), tak musí částice nahoře běhat rychleji, aby se potkaly s kolegou ze spodní strany profilu a tím pádem ten rozdíl.
Prostě a jednoduše by se to dalo popsat podobně, jako fuknce tryskového motoru - mimoch. založen na principu klasického spalovacího čtyřtaktu.
1) sání (spíš asi příchod stále nového vzduchu) - letadlo letí a potkává stále nové částice
2) slačení (komprese) - částice nového vzduchu se začnou vlivem překážky hromadit někde kolem náběžné hrany profilu (asi na přední straně a chtějí se rozpínat. Tady bych podotknul, že když uvážím náběžnou hranu 3D křídla zepředu, je to přímka a koukám-li v rovině tětivy (spojnice náběžné hrany a odtokové hrany), tak je větší plocha (průřez kolmý na tu rovinu) vystavená proudu vzduchu nad touto rovinou, než na spodní straně křídla (pod rovinou) - chápeme se? Snad jo Toto nám říká, že nahoře je větší překážka, tzn. začne brzdit větší množství částic - začnou se nabalovat víc, než na spodní straně (to zmíněné zvyšování tlaku před nbeo kolem náběžky).
3) expanze - stlačený vzduch někam prostě musí - jak jsem popsal výš, podle téhle mojí noční teorie jedině dozadu. Tím, že se urychlí a prchá dozadu, tak se tam dělají ty mezery mezi molekulami, což vyvolá vlastní nižší statický tlak a další molekuly by se tam chtěly dostat a možná teda trošku můžou, tak začnou nad sebou ty mezery zvyšovat taky a tím vznikne (asi známá) oblast vztlaku. Teoreticky to, co je nad onou zmíněnou rovinou, by mělo pokračovat vrchem k odtokovce a to co je pod rovinou tětivy, to by mělo pokračovat spodem. Ale asi sám víš, že tomu tak není, ale řek bych, že to bude tím, že nahoře, když je nižší tlak, tak si nasává i pár částic z pod té roviny...
4) výfuk - na konci křídla (odtoková hrana) se zase částice vrátí nějak k sobě a po chvíli přetahování se ustálí v původním uspořádání (mřížce). Tam bych řek, že hraje roli hmotnost každé částice a proto se hned neustálí, ale překmitne svou optimální polohu díky své hybnosti a začne odpuzovat další částici, čímž se celá mřížka začne jaxi "vlnit"
PS: částice vzduchu je tak miniaturní, že její tíhu vyrovnává odstředivá síla Země (při otáčení) - si myslím aspoň - , takže ji asi netřeba važovat. A pokud si stanovíš nějaké osy, tak do nich můžeš libovolně rozložit vektor pohybu dané částice, který se může měnit libovolně.
tfuj, to jsem se rozvášnil No, snad ti to pomůže a snad to není úplná ptákovina.
Jdu raději spát, než tu vymyslím novou teorii relativity  |
|
