Nene, bavili jsme se o tomtéž, reaguju hlavně na "podprahové signály o pádovce, skluzu nebo výkluzu, který buď umíš vnímat tělem nebo ne". Moje pointa je v tom, že "lítání zadkem" ti je ve velké mašině vpodstatě k ničemu, jedním z nejdůležitějších principů, jak v kritické situaci (třeba některé nezvyklé polohy, přiblížení k pádu či let na "back side of the drag curve", jak angláni trefně říkají) řídit dopravák, je attitude-thrust (poloha-tah), tzn. uvést do polohy odpovídající danému režimu letu (křídla v horizontu, pitch +- odpovídající danému režimu, a nastavit příslušný tah motorů), držet a čekat, až se to stabilizuje. Vnímání tělem je v takové situaci velmi zavádějící. Věř mi to. A souvisí to přímo s tím, jak jsem psal, že chování těhle letadel je v daných režimech výrazně odlišné od eroplánů, ve kterých vjemy naopak používaš.
Tohle říkám s plným vědomím jako velký fanda a propagátor malého létání, který uznává jeho přínos pro celkový vývoj letce. Ale taky se na to musíme dívat věcně a umět pojmenovat odlišnosti, které od malého létání jsou, a kde přemíra spoléhání na návyky v něm vypěstované jsou na škodu... A speciálně na tohle jsou simulátory poměrně dobře zařízené. Dokonce poté, co jsem měl možnost zažít při záletech vybírání přiblížení k pádu (na stick-shaker), a to jak se 737, tak s bizjetem, musím říct, že se letadlo chová dokonce výrazně líp, než simulátor (jež tím pádem velmi dobře plní svůj účel) |
|
