Já se nezlobím, ale tak jako tak musím zareagovat.
Nic jsem nepsal o rozdílnném chování malých a velkých letadel ani o formě pohonů. Už vůbec sem nechci zatahovat aerodynamiku malých Re (modelařinu).
A taky souhlasím s tím, co jsi napsal.
Ale to nic nemění na tom, že v současném dopraváku, pokud s ním nalítám třeba 100h běžného provozu, krom kopanců od turbulence a podobných kousků si vůbec neužiju těch pocitů, které tí po pár hodinách létání na menších strojích napovídají (bez toho, aniž bys musel kkouknout na přístroje) co je v daném režimu blbě. nevím, jak simulátor může napodobit pocity skluzu nebo výkluzu, natož pak třeba blížící se pádovku a případný pád. Možná, že dokáže vytvořit nějaké cuknutí či změnit osu působení gravitace natočením celého zařízení, ale působení různých bočních zrychlení a déle trvajícího svislého zrychlení těžko napodobí.
Myslím, že jsi to ale popsal v ideálním sledu. Vývoj pilota od kluzáku, přes jednomotorák, vícemotoráky až po obří monstra. A tak by to takké mělo být. Mozek člověka se totiž tohle musí naučit. Člověk není pták, který se vyklube z vejce, pak se chvíli nechhá živit, aby nabral sílu, a najednou vyletí z hnízda. člověk má možná něco v genech, ale létání to roozhodně není. To něco musí pro létání svým učením vypěstovat. A pokud je alespoň část pravdy v tom, co je v tom blogu napsáno, pak to rozhodně není dobře. V každém případě se dnes letectví ubírá směrem, který není pro jeho další udržitelný rozvoj ideální, protože ve všech jeho směrech začíná dominovat pouze komerřní duch. Ať už jde o vývoj letadel, jejich údržbu a sevis až po vlastní provoz. Plýtvat se nemá, ale šetřit za každou cenu by se také nemělo. |
|
