... a abychom to měli komplet, tak MiG-23UB a MF startoval takto:
přijelo se na dráhu, v přímém směru se jelo 30 - 40 metrů, právě aby se srovnal příďák. Stálo se na brzdách, v celém kolotoči důležitých úkonů před vzletem se přepínal příďák na malé výchylky (MRK), zapínal se maximál, následně malá nebo až velká forsáž podle druhu cvičení, kontrola motorových budíků a pouštěla se brzda - tedy i na forsáži se stálo na brzdách. Pak puštění brzd, zatmění před očima (stejně jako Dandee přeháním, ale jen trošku  ), na malou forsáž úhel po vzletu 15 - 20 stupňů, na velkou 45 - 60, podle toho jak která mašinka tahala aby se neurval podvozek nebo klapky, (na plnou forsáž měla 23 zrychlení z 0 na 630 za 23 sekund). Pokud se létaly okruhy na výšce 500 metrů, startovalo se jen na malou, na velkou by se pilot probral někde na výšce okolo 2 kilometrů. I tak okruhy na těchto mašinkách bylo žrádlo, rychlost kolísala od 630 při vypnutí forsáže po vzletu až po 290 v bodce (platí pro 23, pro 21F 600 - 310) a okruh trval asi 5 minut. A dodržet výšku 500 metrů. A když se lítali nízké okruhy na 300 metrech - to bylo něco A skoro ani nebyl čas se podívat ven.
Jen lituju, že se mi nepovedlo dostat se do MiG-29, který po vzletu v pohodě udělá překrut, to by ani 21 ani 23 nezvládla.
A když to tak po sobě čtu, abych tam neměl překlepy jako naši pubescenti, tak mně zas napadá, že absolutně nechápu, jak se s větroněm dá zaletět okruh a to ještě z navijáku.
Plachtaři, ríííspekt
|
|
