Upřímně řečeno, naletět falešný šestistupňový G/P a nepoznat to, je na okamžité ukončení letecké kariéry. Nepřijde-li totiž letci divný, že se pevně usazen na G/P, řítí k zemi místo obvyklých 1000fpm třeba 2000fpm a nemůže to ubrzdit, nemá v letadle co dělat. Absolvoval jsem výcvik na strmá přiblížení (steep approach), navštívil London City (EGLC), který má G/P 5,5° a můžu s klidným svědomím říct, že těch 2,5° navíc proti standardnímu přiblížení je tolik, že pokud nenaletíš sestupovou rovinu zabržděnej, v přistávací konfiguraci, s povysunutými speedbraky, tak se můžeš jít rovnou klouzat. A ten pohled z kokpitu na dráhu je taky za všechny prachy, neboť konzervativní "já" někde v letcově nitru začne říkat, že pod takovým úhlem to přeci nemůže vyjít...
V případech, o kterých mluvím, tedy o naletění osy přiblížení za FAFem v rozumné a opravitelné vzdálenosti, jseš stále výrazně blíž normálnímu G/P než tomu falešnému nad tebou. Jinak G/P zhora se nalétává častěji, než si lidi myslí. Je to buď dané špatným rozpočtem pilota, nebo chybou řídícího, či obojím. Jediné, na co je třeba si při letu v autopilotu dát pozor je to, aby nezachytil dřív výšku středního přiblížení, než G/P. Musí se tedy na MCP nastavit další nižší výška na přiblížení, zpravidla stepdown fix. Pokud ani to nestačí, je lepší se na to už vykašlat a opakovat |
|
