V evropě se podle mě nejvíc odlišujou angláni, to by asi mohl líp specifikovat Phantom/MD, Vyžadujou při prvním kontaktu s ATC prolétávanou výšku (to platí všude), a pak buď jméno odletové tratě, nebo kurs v případě radarového odletu. Mluví-li se o kursech, vyžadují říkat DEGREE, příklad "Turn left heading 320 degrees", i když to už v poslední době taky tolik neříkají, místo hectopascal říkají milibar, při prvním kontaktu s APP chtějí slyšet typ letadla, a málokdy z nich člověk vytluče frázi "clear for ILS approach", většinou říkají "intercept localizer" a pak "follow the glidepath". Věřím tomu, (a teď budu za špatnýho, já vím), že místní pérácký předpisožrouti by jim vysvětlili, že to dělají špatně, ale má to svoje opodstatnění. Je-li člověk povolen do ILS přiblížení, a usazen v LOC, může klesat na výšku středního přiblížení i tehdy, když poslední, ATC přidělená výška, byla vyšší. Jenže třeba na takovém Heathrow vedou pod osou přiblížení VFR tratě, zpravidla pro helikopotvory, a kdyby letec klesal až na výšku středního přiblížení (laicky výšku FAFu) , tak se můžou snížit rozestupy. Proto vlastně touhle frází-nefrází donutí letce nalétnout sestupovou rovinu poněkud výše.
Místních odlišností ve světě je hafo, piloti zmlsaní létáním po Evropě si musí uvědomit, že po jejím opuštění východním směrem budou operovat v metrických jednotkách na QFE, jižním směrem zase budou mimo radarové pokrytí, řízeni probíhá procedurálně, někdy pro jistotu vůbec,že budou vysílat naslepo polohy, komunikovat na HFku, nebo někdy vůbec (Mogadišu Mogadišu, jste tam někdo?),že bude s ATC řešit přeletová povolení... Obecně platí, že pokud si někdo není jistý, je nejlepší vytáhnout kuchařku s nápisem Jeppesen, všeobecnou část. Tam je to stylem Magdaleny Dobromily Rettigové (vraž tam tři vejce) popsané tak, aby to pochopil i AJS, tudíž pak při alespoň trošku otevřené hlavě se lze vyrovnat i s místními specifiky. |
|
