Koukám, že vám to furt vrtá hlavou, a tak asi prozradím sladký tajemství - jak už jsem psal, takovýhle věci se v reálu prostě N-E-Ř-E-Š-Í.
Třeba u ČSA, který VFR mělo zakázané přímo v provozní příručce, jsem létání okruhů zažil dvakrát. 737 Pardubice, ATR Vodochody. Plánek v obou případech IFR z Prahy na LKPD, resp LKVO. Tam už o všem dávno věděli, firma to zkoordinovala. Přílet, pak (zpravidla česky) domluva s řídícím, napůl otevřenou řečí (v obou případech jsme byli na letišti jediní), kupříkladu "Věžko, ČSA 9400, pokud možno po tomhle přistání se na konci dráhy otočíme na 09, a budeme potřebovat několik okduhů" - "Rozumím, přistání dráha 27 povoleno" - po otočení se na konci dráhy do směru 09 "ČSA 9400, ke vzletu připraven" - "Vzlet fráha 09 povolen, po vzletu levým okruhem, ohlašte finále". Okruh se letí normálně, jako se stopětkou, okruhová výška pro jety/turbopropy bývá 1500ft, šířka okruhu přiměřená. Po ukončení okruhů věžka povolí stoupat do určité výšky bud nějakým kursem, nebo na nějaký bod, a domů se letí běžný IFR.
Téměř identicky to probíhalo i před sedmi lety na Turbíku v Ostravě, i letos na jaře na rachejtli v Kansasu.
A kdybychom na okruhu ztratili vizuální referenci (což se nám v Pardubkách tehdy málem stalo), ohlásí se to ATC, a to dá instrukce kam stoupat, kam letět, a dohodne se co dál, zda přístrojové přiblížení zpátky anebo domů, do PRG.
Opravdu na tom nic není...
|
|
