to leonell:
1. na ATC se řešení situace za pilota přehodit nedá, ne že by ATC nechtěli, ale jejich možnosti jsou velmi omezené, dané systémem, u kterého sedí. Taky jejich vlastní náturou (není pilot) a řídit vystresovaného pilota je i pro něj extrémní stres, porotože je mu jasné o co jde a své omezené možnosti si uvědomuje. A už vůbec nejde cokoliv (!!) poměřovat přiblblými dobrodružnými filmy.
2. vystresování a zazmatkování pilotů (=lidský faktor) je (tak jak píše Phantom) zcela zásadní. Kdyby věděli, o co půjde dopředu, určitě by to zvládli. Srovnejme s katastrofou řeckého B737 a smrtelným zazmatkováním kvůli poloze přepínače tlakování kabiny anebo např. s katastrofou holandské DC-3, kde špatným zapraporováním zkušení jetoví kapitáni zazmatkovali do absolutního konce - a přitom nakonec skoro stačilo vypnout motory a (ve dne) něžně doklouzat na klidnou hladinu - dakota to uměla (a má to v postupech)...
3. sklenice s rtěnkou je blbost. Ta může nahradit přístroj, nazývaný lidově "kulička" (příčný sklonoměr, ve starších letadlech před érou umělých horizontů býval ještě podélný sklonoměr) - výsledek sklonu hladiny je za letu závislý na mnoha silách a pro turo situaci by to bylo k ničemu (to by jim jinak stačilo vyklopit magnetický kompas a koukat se, jak je skloněná růžice).
to dandee:
1. Každé éro, východní i západní, má záložní přístroje. I při absolutně skleněném kokpitu (Gulfstream VSP atd.) jsou kdesi v koutě základní klasické přístroje, většinou jsou i ty navíc dvakrát. Problém je, ze když mají zalepené otvory vstupů statického tlaku, je to v pr... (což pochopitelně víš ty i další). Ale - nedovedu si představit, že bych v takovém stresu a iluzích věřil zrovna právě tomu jedinému maličkému horizontíčku, když z ostatních budíků bych byl magor.
2. velice zajímavý experiment se dělal v ÚLZ v 50.-60. letech, kdy se k nám dostaly MiG-19 a objevilo se mnoho problémů s prostorovu iluzí způsobenou interferencí zvuků z obou turbín. Řešení se našlo pomocí zvláštního nácviku (podmíněný reflex - viz Pavlov), kdy se pilotům v pecce (na trenažéru) za uši přilepily piezzokrystaly, kterými se simuloval zčásti ultrazvukový "hlas" turbin - a jemným rozladěním se chudák pilot přivedl k iluzi, že letí jinam, než ukazujou budíky. Reakce pilotů byla prý standardně chybná (podle zvuku) - a v tu chvíli je instruktor mohl "prásknout přes ruce"a říct: "koukej na budíky!" - a tak se piloti učili překonávat letecké iluze, to ale může fungovat, jen když fungují budíky. Nevím jak se to dělá dnes. Tím chcvi napsat, že když se pilot dostatne do nestandardní situace, přestane věřit budíkům a je navíc v iluzi, je to UVP. (úplně v pr..).
3. význam vojenského drilu je asi velký, ale určitě ne samospasitelný. Je celá řada katastrof vojenských letadel (a myslím u nás, ne Gagarina, který asi skončil v podobné situaci), kdy spolu právě letěly dvě velké "šajby", které už nikdo vyšší nemůže prověřovat, zkoušet a prohánět, protože tohle právě taky byl (je?) produkt té armádní zkoušecí pyramidy. A bojím se, že u armády je zrovna tohle častější, než v civilu.
4. nemyslím, že by vojenští flígři byli lepší, než civilní, naopak myslím, že lidská variabilita je mnohem pestřejší - víc záleží, kdo zrovna za těmi berany sedí. Znám řadu civilních pilotů, za které bych dal ruku do ohně a jako kaštan bych si s nimi sedl do éra i s dětmi, manželkou a milenkami dohromady. Ale jsou i takoví dopravní piloti, kterým není zatěžko střihnout tři piva, za půlhodinku přeletět ultralajtem na jiné letiště, tam naložit cizí ženskou - a z frajeřiny jí tím ultralajtem zabít. Nikdo mne nepřesvědčí, že "v práci" se takolvý člověk chová zodpovědněji - a vůbec nejde o to, jestli ten člověk absolvoval výcvik civilní či vojenský. |
|
