No, s tím co jsi napsal se dá souhlasit, jenže pak může pro zejména první skupinu nastat rozpor.
Voda dokonalá, skáčou z ní kapři, na ležící dámě na břehu jsou vidět i beďary, jenže ono to letadlo nejede jako po kolejích, pořád se hýbe, po přidání plynu někam uhýbá, nedejbože když moc zpomalím, tak to letadlo začne dokonce padat. A když mám vykroužit ostrou zatáčku, abych si tu dámu prohlédl, nemůžu se na ní soustředit, protože mi to furt otravně klesá nebo stoupá. Z mého pohledu dokonalá simulace je narušená otravnými věcmi a můj výsledný WOW efekt je ten tam.
Přibližování se opravdové realitě (jak z fyzikálního tak procedurálního pohledu) totiž značně omezuje množství času, který je možný věnovat "kochání". Nicméně celkem chápu, že toto je těžko pochopitelné pro někoho, kdo nikdy neseděl na levé sedačce a myslím, že je úplně jedno jestli jde o VFR tralalajt, nebo Jumbo, pouze se řeší/kontrolují/sledují/plánují jiné věci.
Třeba jen u toho nejjednoduššího což je VFR jedním okem sleduji motorové budíky, druhým koukám do mapy, třetím čučím ven a trvale předpřipravuji vhodné místo na nouzák, čtvrtým sleduji okolí jestli není nějaký provoz v dohledu a šestým koukám na výšku, rychlost, vário, současně s tím pak přelaďuji frekvence a řeším radiokomunikaci, nedejbože pak ještě musím odpovídat pasažérům na debilní otázky v tu nenevhodnější dobu. A to vůbec nezmiňuji takové věci jako např. přepočítávání trasy kontrolu a přepočítávání zbytku paliva vlivem snosu větru... Na kochání, má li být let bezpečný je toho času opravdu poskrovnu.
Z toho tedy plyne, že pro určitou část uživatelů může být přibližování k realitě negativní jev. |
|
