S199 byla nepochybně mrcha, ale prej to bylo použitím jiných motorů a hlavně vrtulí, než měl původní Me 109. Je fakt, že takový lopaty musely dělat pilotům hodně starostí, hlavně při vzletu.
O Me 262 jsem čet knížku - samozřejmě od německého zalétavacího pilota, takže silně tendenční, každopádně to bylo technicky velmi zajímavé. Nízká životnost motorů byla prý daná především použitými, hodně mizernými materiály. Válka spotřebovala vše kvalitní a tak se konstruktéři museli naučit pracovat s náhražkami (někdy mám pocit, že dnes toto umění někteří opět oprášili). Když si vezmeme z čeho se dnes vyrábějí žhavé části lopatky turbíny, je nepochopitelné, že to tenkrát dělali z konstrukční oceli. Ovšem s takovým motorem nebylo možné letět přes oceán a taky vyžadovalo pilotáž od odhodlaného muže, který se nebojí žádného problému.
Dřevěná Mosquita byly krásný stroje, jimž vděčí čs. modelářství za první dodávky balzy. Bylo jí tam mraky.
Bakelizovanou překližku bych si dovolil považovat za předchůdce dnešních kompozitů. Ona je vlastně skutečný kompozit. Byla používaná samozřejmě z důvodů snadné dostupnosti dřeva, ale i pro technologické výhody jejího zpracování - dílce se lisovaly a to bylo nepochybně snažší, nežli nýtované konstrukce. Nehledě na to, že vyrábět za války hliník asi nebylo jen tak.
A když o tom vedeme diskusi - atomová bomba naštěstí byla jistě mimo možnosti německého průmyslu. Když uvážíme, kolik peněz, lidí a materiálu na to potřebovali v Americe, a to měli "klid na práci". Založili kvůli tomu tajné město, a údajně na tom dělalo 50.000 vědců. Jestli neznáte, doporučuji zájemcům knihu Enola Gay, popisuje okolnosti vývoje, výcvik pilotů (v absolutním utajení, ani posádky přesně nevěděly, co cvičí) a nakonec i vlastní bombardování. Zajímavé a smutné čtení. |
|
