Pro to, co teď napíšu, nemám žádný podklad, důkaz nebo argumenty. Ale neplatí to jen v letectví, námořnictví, ale taky v medicině - a asi i v jiných oborech.
Ve všech odvětvích lidské činnosti se hromadí informace, analýzy, rozbory, standardy a doporučení, guidelines, návody a příručky. Smysl je pochopitelný - zaručit maximální procento úspěchu.
Bohužel - ačkoliv se celý proces zdá velmi sofistikovaný, jedná se prakticky o totéž, co (na zcela jiné - evidentně nižší - úrovni) už dávno dělá svým typickým způsobem "armáda".
Důsledné dodržení postupu (guidelines atd.) umožní, aby i průměrný lékař (pilot, navigátor) vykonal úkol s dostatečně přijatelným výsledkem - stejně jako u armády i ten největší trotl bigoš nakonec ten samopal rozebere a dá dohromady.
Nicméně - a v tom je dost velká tragédie této (tentokrát opravdu absolutní) globalizace - všechna doporučení výrazně zužují prostor pro ty, kteří mají na víc (!).
Zpátky k navigaci - jsou prostě navigátoři a navigátoři - stejně tak jako jsou piloti a piloti (a doktoři a doktoři) - a ti první dělají, co je naučili - takže za přijatelných podmínek odpovídajících jejich výcviku doletí tam kam mají. Ale ti druzí to udělají "s prstem v nose".
Určitě někdo z vás četl o Joshua Slocumovi, který na vlastnoručně postavené (přestavěné... ) šalupě Spray obeplul jako první osamělý mořeplavec svět.
Kdo se trochu vyzná v navigaci, tak ví, že k navigaci je ještě víc než sextant - potřeba chronometr. Joshua Slocum jej neměl - protože pro něj tehdy byl příliš drahý. Na první části plavby měl alespoň budík - který si každý den řídil podle fází měsíce a postavení nebeských těles (nevím jak to dělal, ale po svém návratu to řekl a jiní jeho vrstevníci, kteří věděli o čem je řeč, potvrdili, že to je možné). Přibližně v půli cesty budíku upadla velká ručička - a za pár týdnů zrezavěl docela, Slocum jej hodil přes palubu.
Přesto doplul napříč oceánem - tam kam měl (a tam kam chtěl) - vůbec ne podle příruček, ale protože prostě asi měl takový dar.
Myslím, že i Lindbergh, Mermoz, Amundsen a určitě i další cestovatelští velikáni té doby, aniž by si tu výjimečnost uvědomovali - prostě asi jako holubi VĚDĚLI, kde jsou - a jakým směrem jet (plout, letět) dál.
Ti ostatní o tomhle nic nevěděli, jen jim bylo jasné, že takovouhle cestu radši ani nebudou zkoušet, protože by se ztratili hned druhý den.
Dnes o tom nikdo nepřemýšlí. I ten, kdo ani neproleze Úelzetem si za meloun a půl koupí "dajnamika" a do něj EFIS a gps ... a k čemu by se pak obtěžoval přemýšlením, kdo to vlastně byli Lindbergh nebo Mermoz... |
|