Dovolím si doplnit - gonio byla jen jedna část.
V roce 1929 byly ještě na letištích instalovány světelné majáky (jako na útesech), jeden máme i ve Kbelích.
Radiofonie byla v plenkách, ale radiotelegrafie už byla zcela běžnou praxí.
Někdy kolem roku 1935-1937 se už houfně po civilizovaném světě objevovaly radiomajáky, na které si náměr letadlo otáčením rámové antény zjišťovalo samo (dnes: ADF neboli ARK). Už jsme tady o tom kdysi diskutovali.
Pro daný účel se dal použít jakýkoliv vysílač v doslecdhu, jehož poloha byla známá (možná jste také slyšeli, že když Japonci letěli na Pearl Harbor, jako radiomaják jim nevědomky sloužilo "Radio Hawai").
- třetí a ze všech nejdůležitější část je, že se tenkrát se létalo "přesně" (!!!) Dneska si už jen málokdo dovede předtsavit, co to obnáší, ale vědí to obvykle piloti, kteří závodí v "přesném létání."
Je to soubor dovedností a úkonů, které ti umožňují vědět průběžně, kde se nacházíš a kam směřuješ. To se ve FS simuluje dost těžko - a taky žijem jiným tempem, těžiště našich činností jsou jinde. Tehdy navigátor prakticky neustále (!) kontroloval a přepočítával polohu letadla - a diktoval pilotovi opravy - směru a rychlosti. Vypočítanou polohu kontroloval (!) pomocí náměrů na radiomajáky anebo vyžádaným zaměřením z gonia (radiotelegrafie: "QDM") - a to už musel být skutečně zakufrován, když si QDM vyžádal proto, aby se dozvěděl, kdeže to vlstně je (!!).
Že si nevymýšlím si lehko představíte, když si uvědomíte, jak asi navigovaly Wellingtony, které z Velké británie ve 4O. letech létali do Porůří a třeba do Pardubic a Kolína. A i dyž byla všude tma - a oni ty pumy zahodili nazdařbůh - trefili se po těch 2000 km, jako kdyby tam dolů viděli (ne vždycky, ale většinou jo).
No a to samé platí pro dálkové noční lety dakot...
PS: taky už jsme o tom tady psali - autopilot u dakoty a autopilot v B737 jsou absolutně ale ABSOLUTNĚ odlišné hračky. Doporučuji Sperry Autopilot, mimo jiné a lepší zdroje je možné nahlédnout i sem:
http://kuma-pospisil.wz.cz/Sperry.html |
|
5x 
