JHsi moc agresivní a máš pravdu jen zčásti.
1) lepší hoření směsi - ano. Obecně jsou letecké motory nízkokompresní a dvě svíčky urychlují hořerní při nižšíéch tlacích (rychlost hoření je důležiotá věc, moje alfa má taky na každý hrníček dvě svíčky).
2) - historicky určitě primární důvod je záloha. Kdo zná starobylé motory ví, že svíčky se rády zanáši karbonem - a někdy se i zaolejují (když pístní kroužky už nejsou co zamlada). Někdy stačí víc směsi a vlhká svíčka palivem - taky si nezajiskří. U růzmných motorů dnes se tenhle problém řeší různým tvarem jiskřiště (polokulové, plošné, víceelektrodové) - aby ta jiskra tam prostě někudys přeskočila - protože - a to je nasnadě - když jiskra jednou vynechá, už je tam palivo navíc a pravděpodobnost, že vynechá i napodruhé (při dalším cyklu) je velká. V autě je to otrava, v letadle průšvih.
Pokud jsou svíčky dvě - pravděpodobnost vynechání jiskry je menší (aspoň jedna prskne). Pokud prohoří směs a jedna svíčka je (mírně) zanesena, vypálí se ta trocha karbonu, oleje i paliva - a další cyklus toho válce začíná zase s oběma svíčkami čistými.
Bývalo zvykem po určité době letu (a bylo to tak 1-3 minuty) "propálit svíčky" - přidat plyn na maximum a hned stáhnout. V první světové běžná věc.
Aby se zvýšila spolehlivost leteckých motorů (spolehlivost zážehu svíčkou té doby), začaly se montovat svíčky do každého válce dvě. A protože když by y dvě svíčky napojeny na jedno magneto, pálila by vždy jen jedna (a druhá by se zanášela) - je jediným řešením mít pro každou vlastní nezávislý okruh (mageto a rampu).
V současných motorech tedy zdvojené nezávislé zapalování plní funkce dvě - záloha pro spolehlivost a pak i to dobré hoření (ale u spousty letadel a motorů se skutečně nepočítá, že by dvě svíčky zvyšovaly výkon - pohledej historii třeba Walteru Minor III, co se dává do Vivata...) |
|