Jenže tohle není jejich chyba. Už nejsou slovenské večerníčky, nevychází slovenské pohádkové knížky, v televizi se nestřídá čeština se slovenštinou. Já osobně si rozpad státu nepřál, ale vinit mladou generaci za neznalost slovenštiny nemůžeme, viňme za to spíš sebe a ty starší.
Proč my neumíme všichni německy, když jsme byli jeden státní útvar po necelých 400 let? To je podobná úvaha
Perlička, co se stalo u ČSA: Dvacetilétá stevardka se před několika lety zeptala kapitána, co si dá k pití. "Prosím čaj" - "A jaký?" - "Hocijaký". Za chvíli přišlo děvče zpět s tím, že mají černý, zelený, ovocný, ibiškový, ale hocijaký tam není... |
|
