Vírník patří mezi letouny s rotující nosnou plochou. Ve skutečnosti je to opravdu mix letadla a vrtulníku. Přestože vrtulníku se vzhledem podobá více, z hlediska ovládání je to spíše letadlo. Zkrátka někdo nechal letadlo a helikoptéru přes noc samotné v hangáru a byl z toho vírník  )
Vírník používá jako nosnou plochu rotor, ovšem tím veškerá podobnost s vrtulníkem vlastně končí. Běžné vírníky mají narozdíl od vrtulníků rotorové listy s pevným úhlem náběhu a rotor není poháněn motorem, ale proudem vzduchu vzniklým pohybem vírníku vpřed. Vírník vlastně létá pomocí autorotace, o dostatek dopředné rychlosti se stará motorem hnaná vrtule.
Protože rotor není poháněný, nevytváří žádný kroutící moment, který by bylo třeba kompenzovat. Zatáčení má na starosti klasická směrovka jako u letadla, u vírníku zpravidla ofukovaná proudem vzduchu od vrtule pro lepší účinnost při nízkých rychlostech.
Řízení v podélné a příčné ose se provádí naklápěním rotoru, ale zatímco u vrtulníku je náklon rotorového disku způsoben rozdílným úhlem náběhu listů rotoru a tím vzniklým rozdílem vztlaku v různých místech rotoru, u vírníku se mechanicky naklápí přímo hřídel rotoru (u vrtulníku je pevná) a vztlak vytvářený rotorovým diskem se nemění.
Svým způsobem se dá prohlásit, že vírník se řídí podobně jako motorové rogalo.
Ostatně i podle rozložení vektoru tahu a vůbec způsobu letu, se vírník chová jako klasický letoun.
Vrtulník používá poháněný rotor k vytvoření dostatku vztlaku pro udržení ve vzduchu a je toho schopen i při nulové dopředné rychlosti. Výše vztlaku, a tedy stoupání či klesání, prakticky závisí jen na výkonu motoru. Nakláněním rotoru mění vektor tahu ze svislého na šikmý a tím dosahuje dopředné rychlosti. Ovšem i při dopředném letu vrtulník využívá drtivou většinu výkonu motoru jen na udržení ve vzduchu.
Vírník má rotor s pevným úhlem náběhu, který vytváří vztlak teprve při určité minimální dopředné rychlosti. Stejně jako křídlo letadla. Dopřednou rychlost pro získání vztlaku udělí vírníku motorem poháněná vrtule. Všechen výkon motoru je využit pro dopředný pohyb, stejně jako u letadla.
Některé vírníky mají možnost svislého vzletu. Mají rotor umožňující změnu úhlu náběhu listů. Na zemi se nastaví nulový úhel náběhu a rotor se motorem roztočí na maximální otáčky. Pak se pohon rotoru odpojí a úhel náběhu rotorových listů se zvýší, stejně jako v případě startujícího vrtulníku. Vírník se vznese, otáčky rotoru klesají a v tu chvíli se dostává ke slovu vrtule, pomocí které nabere vírník dopřednou rychlost a udrží již nepoháněný rotor v otáčkách.
Tomuto způsobu startu se říká "jump-start." Ovšem, ale ani díky této vymoženosti není vírník schopen visu nebo kolmého přistání (to jen za příznivého protivětru).
Uff, nějak jsem se rozepsal. Snad to bude pro vysvětlení stačit )
|
|
