No ano, tedy... 1908.
Je však třeba zmínit, že pouze díky zcela typické šetřivosti českého génia je celý svět přesvědčen, že akrobatický prvek, nazývaný v některých zemích "Immelmann", poprvé předvedl jakýsi Německý pilot snad podobného jména.
Jak už se při podobných příležitostech stává, když měla elitní pruská stíhací letka předvést před veřejností a hlavně před K und K Oberfliegerinspektoratbeobachterem Fritzem von Novacekem, co Prušák dovede, zjistilo se, že nikde není k nalezení zcela výjimečný a novátorský souhrn leteckých dovedností té doby, nazývaný Fliegerhandbuch (mimo jiné od této doby všemi předpisy povinně požadovaný na palubě každého letounu ještě před nahozením motorů). Velitelé ke své hrůze zjistili, že bez příručky si žádný z pruských pilotů netroufá do letadla byť jen nasednout. Blížící se mezinárodní katastrofu, která mohla předznamenat rozpad spolku mocnoctí osy ještě před tím, než tento spolek vůbec vznikl, zažehnal právě Jára Cimrman, který ušetřil za vstupné tím, že se prosmykl zadní brankou právě hned vedle pruského hangáru. Cimrman se chtěl slušně přeptat na cestu do vyhrazeného prostoru pro diváky a s pozdviženou rukou a slovy "Kann ich?..." vpadl nevhod do hovoru, ve kterém velitel pruské letky komentoval nedbalost svého příkazníka: "Ist hier kein Mann, wo diesem verfluchte schweinhundaparat fliegen kännte?" volně přeloženo - "nenašel by se někdo, kdo by mohl letět s tímto letadlem?" - je jasné co následovalo. Zaskočeného Cimrmana několik ochotných rukou okamžitě vyzdvihlo do sedačky, upnulo pásy a s povzbuzením "Jetzt!" někdo strhl plynovou páku dozadu (poznámka: u létacích aparátů německé výroby z doby před druhou světovou válkou se pohybovalo plynovou pákou v opačném směru, než je tomu obvykle dnes). Zoufalý Cimrman setrvačností přitáhl řídící páku, stroj se vzepjal a než se Jára vzpamatoval, byl na světě půlpřemet. Járovi se zdálo podezřelé, že pohlédne-li přes okraj kabiny vidí jen nebe a mraky a že se mu někam ztratila milovaná zem. Jak se nakláněl víc a víc, podvědomě sklopil do strany i řídící páku a na vrcholu půlpřemetu nečekaně vykroužil ladný půlvýkrut. Co nejrychleji pak přistál a rychle roloval k pruskému hangáru, aby unikl před ostřížím zrakem německých pořadatelů, kteří chtěli svého černého diváka ulovit stůj co stůj. Povedlo se mu to ale jen zčásti, protože do výkřiků nadšení německých, pruských i rakouských diváků "Hoch!", "Bis!" a "Bravo!" jasně a zvonivě zazněl tenký hlásek malinké neteře Cimrmanovy bytné paní Maláskové, která se svým děckem v kočárku nemohla takovou podívanou, jako je předvedení létajících aparátů, propást. Malá dívenka poznala svého přítele ze sousedstaví, vztahovala k němu ručky a bezzubými dásničkami volala: "C´imlman! C´imlman !!!". Jára se však hadovitě ztratil v davu - nejen jí, ale i bdělým a velmi rychlým pořadatelům.
Není divu, že německy mluvící většina diváctva si pak domů odnášela poznatek, že ten skvělý pilot "..ist Immelmann !". Kde a jak se však Jára Cimrman vůbec naučil létat, se nám dosud nepodařilo zjistit.
A o mouchách až příště. |
|