Je to všecko namalovaný moc pěkně, ale bohužel špatně  ) Vysokou školu nemám, z integrálů jsem spolehlivě propadal a logaritmickým pravítkem se umím akorát podrbat na zádech. To jen pro informaci. Jenže...!!!
Ctihodní páni vzdělanci, odhlédli jste někdy od svých složitých vědeckých výpočtů a pozorovali někdy skutečnou mouchu? Dle způsobu letu ji lze zařadit spíše to kategorie strojů "s rotující nosnou plochou." Narozdíl od obyčejného, lidskou rukou ukutěného, vrtulníku, moucha je schopna dosáhnout překvapivě vysokého horizontálního i vertikálního zrychlení, ovšem horizontálním směrem se pohybuje stejně, tj. změnou vektoru tahu, který jinak působí vertikálně.
Podrobnějším zkoumáním lze snadno zjistit, že moucha, krom náhlých změn rychlosti horizontálně i vertikálně, neprovádí za letu naprosto žádné sofistikovanější obraty.
Jak tedy sedne na strop? Snadno. Při letu blízko u stropu zkrátka "silně přizvedne kolektiv", což má za následek velmi rychlé stoupání, díky skvělé obratnosti obrací trup nohama vzhůru, přičemž stále letí nahoru, ovšem setrvačností, a dopadá na strop, kde se přichytne nohama, které ji tam udrží. Je možné, že před přistáním si i maličko přibrzdí "rotorem", aby dopad nebyl tak prudký.
Sudový výkrut to určitě není, při jisté dopředné rychlosti by se manévr VELMI vzdáleně mohl podobat jakési formě půlpřemetu, ovšem trajektorie letu není opsaná půlkružnice.
Jak už jsem zmínil, z hlediska manévrovacích schopností je vrtulník mouše velmi podobný, tam by pilotáž vypadala asi takto.
Letím dopředu nějakou u stálenou rychlostí, případně visím, v blízkosti stropu, sulně přitáhnu kolektiv, během stoupání přitahuji cykliku a současně povoluji kolektiv, v poloze na zádech kolektiv mírně přitahuji, pokud je vertikální rychlost příliš vysoká.
Žádné výkruty, žádné půlpřemety, naprosto běžné manévrovací schopnosti "letounu s rotující nosnou plochou" )
Tolik moje teorie 
P.S. Pravil kdysi jeden pilot: "Fixed wing is for fixed mind." ;o))) |
|
