Já si teda pod "utaženou zatáčkou" představuju takovou, že pokud nic neudělám a budu pokračovat v činnosti, tak spadnu do průseru. Tedy ostrá zatáčka s velkým náklonem, kde se pro udržení varia snažím víc a víc tahat - snažím se udržet vario na nule, ale nedokážu už přidávat plyn tak, abych udržel rychlost. Ono to ale nefunguje, protože bych měl správně korigovat křidélkama a snížit náklon. Takže v podstatě výškovkou pouze "utahuju" - zvyšuju přetížení, vnější křídlo je rychlejší a má větší vztlak než vnitřní, takže mě ještě víc nutí do náklonu. Pokud nic neudělám, tak mi dojde rezerva výkonu - levá ruka vepředu, pravá drtí záložní padák, vnitřní křídlo upadne a u většiny letadel následuje kolotoč. Například Sluka takhle upadne v cca. 50-60 km/h, zaplandá textil, trochu zachrastí suché zipy, ale Sluka zavrtí ocasem, opře se o vzduch a letí dál.
Dovolím si také teoreticky zapochybovat o tom, že se někde kolem 45° náklonu mění role směrovky a výškovky. To by mohlo platit v případě přímého letu v náklonu (polonožový let??), ale ne v zatáčce, kde se přidává odstředivá síla a podobné věci. Ostrá (ne utažená) zatáčka začíná někde kolem 45° a od mírné zatáčky by se měla lišit mimo jiné tím, že potřeba ji ustálit za použití všech rukou i nohou a její ustálitelné maximum je funkcí mimo jiné výkonu motoru. Tj. jinak stejné letadlo se silnějším motorem může ustálit ostřejší zatáčku.
Věřím tomu, že v Učenici Pilota k tomu bude několik moc hezkých fyzikálních vzorečků, které bychom měli umět odvodit i aplikovat z hlavy, ale bojím se, že neznám nikoho, kdo by tyto kapitoly zbaběle nepřeskočil. Pawlicku, nechceš nám to vysvětlit, případně zeptat se pana učitele?  |
|
