Musíš si představit základní principy letu. Vektor vztlaku ti směřuje vzhůru a v zatáčce při náklonu se pochopitelně odklání společně s letadlem. Pak už si jen vzpomenout na základní školu a skládání vektorů a dojde ti, že svislá složka vztlaku se zvyšujícím se náklonem klesá. Tento pokles musíš, nechceš-li v zatáčce začít klesat, kompenzovat přitažením k sobě.
No a čím více máš nakloněno, tí více máš přitaženo, tím je větší vztlak (ale jen do určitého okamžiku - viz polára: http://www.letadlaprokluky.cz/images/articles/polara/2.gif). Tedy logicky se dostaneš do bodu, kdy o vztlak přijdeš ( http://virtualskies.arc.nasa.gov/aeronautics/images/StallFormation.gif ) . a máš problém - při přetažení v zatáčce hrozí vývrtka.
I kdybychom odhlédli od hrozby přetažení, je dalším problémem přetížení. Čím je zatáčka prudši, tím působí vyšší přetížení (opět skládání vektorů). Např. v 60° zatáčce činí přetížení 2G. Uděláš-li ještě prudší zatáčku, jde přetížení prudce nahoru. A konstrukce letounu má svá omezení i na přetížení.
Tudíž to nelze dělat tak, jak jsme létavali v jednoduchých simulátorech na 8mi-bitech. Tj. 90° náklon, přitáhnu a točím. To možná mohou dělat ve stíhačkám a jistě také ne pořád. |
|
