Dovolím si ještě přispět (já bych si s dovolením také vzal...). Je tam ještě jeden detail, který já vnímám jako podstatný a to je délka páky celého knyplu. U většiny "knyplových" letadel je kloub (soupáčí) v úrovni podlahy (Blaník, Z-142, Me-109, P-59D atd., platí to ale taky pro vrtulníky), zatímco joystick je krátký (není-li individuálně vyroben). Pocit z pohybu a reakce jsou tak úplně jiné a nelze je srovnávat. Dokonce i v jednosicech (L-33, VSO-10, Cirrus) je krátký knyplík vražený do rozkroku a jeho pohyby se s Joy srovnat, bohužel, nedají, i když tady je simulace asi nejblíže (když si joystick dáš na sedák židle úplně až k poklopci, zápěstí opřeš v třísle a držíš horní konec třemi prstíky. Nezúčastněného pozorovatele ale tvá poloha může zaskočit).
BTW: pominu-li volantíky cessen a kulaté volanty na kývavých rámech (DC-3, Av-14), které joystickem také nasimulovat nelze, byl pro mne asi provždy největší zážitek a překvapení knypl ve Spitfiru (neletěl jsem, jen jsem seděl, cloumal a kochal se), stejný byl snad i v Mosquitu (ale v tom jsem ani neseděl). Tam je středový sloupek pohyblivý jen dopředu-dozadu a v úrovni stehen je na podélné ose krátký knyplík, výkyvný zas jen vpravo-vlevo. Pohyb je zprvu nezvyklý, ale záhy zcela přirozený, navíc stehna nepřekáží v plných výchylkách (na krajních dorazech) a hlavně ovládání křidélek je takhle mnohem rychlejší (ruka jde po kratší dráze). Uvažuju, že si nějaké takové monstrum vyrobím... |
|
