Už jsem zpátky a vyspanej 
Ano, snad konečně docházíme ke konsenzu. O tom, že návyky z jednoho typu se můžou negativně projevit na druhém, o tom žádná. Nemůžu ale souhlasit s tím, že to platí primárně ve vztahu velké x malé.
Ty jsou totiž tak odlišné, že i blbec ví, že teď sedí v něčem jiném. Nebezpečnější můžou být návyky z podobného letadla, tam jsem to bezprostředně poznal. V posledních letech střídám typy jako obecní plejboj Fanda Brabenec holky, 737NG, 737CL a CE-680, relativně nedávno i ATR, a do pastičky způsobené "detaily" jsem se už dostal párkrát. Třeba vzpomínám, když na finále v Moskvě se nám na CE-680 nerozsvítila jedna zelená. Můj podvědomý scan proběhl následovně - pohled na strop na druhý set signalizace (ATR,737NG) - aha, není tam. Zkusím žárovky stlačením tablíčka (737) - aha, to tady nejde. Tak uděláme Light Test, jako na Boeingu - bác, ten tu taky nejde. V checklistu o tom není nic, a teď tam sedíme jako dvě slepice s tím, jak se, zatr satr, na týhle mašině udělá test světel jinak, než spuštěním pozemního systému testů (ono to jinak opravdu nešlo). Ale na ten pocit, jak "běhám jako myš chobičkama sem a tam kolem pastiček" nerad vzpomínám.
Takže zpět k tématu, výsledek diskuze je:
1) nemírné používání automatizace skutečně způsobuje erozi základních leteckých návyků
2) létáním s malými letadly a plachtěním se problém nevyřeší
3) návyky přetažené z jiných typů letadel mohou být v určitých situacích obohacující, v jiných nebezpečné, každopádně nejsou nutné
4) řešením problému dle 1) je pravidelně na linkových letech brousit normální techniku pilotáže a na trenažérech cvičit to další, tedy nezvyklé polohy, zábrany pádu a pády a tak
|
|
