Nic ve zlém, ale z toho bych asi blil... 
je to ve skutečnosti oldklon od reality - protože sice "natvrdo přesně" zobrazuje, jak by svět viděla videokamera umístěná v našem oku, absolutně - ale absolutně to pomíjí, co s obrazem probíhá na jeho další cestě z oka do lamina quadrigemina a pak dál do spánkových oblastí kůry mozkové.
Velmi zhruba řečeno: vidění je zcela komplexní záležitost a lze je rozdělit do 3 stupňů či fází, chcete-li.
1) příjem obrazu - oko promítne zevní svět na sítnici a optickým nervem pošle kamsi k centru (mezicentru). O.K., to se dá dobře přopodobnit k videočipu - a samotné oko se tedy dá technicky simulovat velice dobře.
2) prvotní zpracování - zpracování obrazu: skládají se obrazy z obou očí, vlastně jakýsi 3D proces, vnímají se objekty, identifikují se barvy, upravje kontrast, zvýraznění, identifikuje se zaostření - posílá se informace zpět do oka, kam se má pootočit, aby byl obraz předmětu zájmu lépe zobrazen. Tohle všechno se ještě dá přirovnat k nám známým procesům digi-video techniky. Sem také patří "stabilizace obrazu" - tedy že obraz není roztřesen, i když na sítnici poskakuje sem tam. Prostě "softwarově" se v centru - překladišti obraz upraví a vyhladí, takže člověk ani nevnímá, že byl objekt roztřesem (a stupeň roztřesení, které je lamina quadrigemina - "čtyřhrbolí" schopno kompenzovat, je nečekaně vydatný. Ke stabilizaci přispívají i drobné kontrastní objekty mimo zorné pole - na periferii - pomocí kterých je obraz "vracen" na správné místo stejně, jako se při tisku vícebarevných archů v tiskárně srovnávají tiskové šablony podle značek v rozích)
3) konečné zpracování - zpracování objektů - to probíhá zčásti na čtyřhrbolí, zčásti ve spánkové kůře mozkové. Zde jde o úplně jinak sofistikovaný proces, který, pokud vím, zatím nejsme schopni digitálně simulovat. Dostupné kamery maximálně rozpoznají "obličej" - oko ale rozlišuje jakýkoliv "typický" tvar, kontrast, barvu - cokoliv, s čím se setkalo, nebo co něco připomíná logickou snytézou obrazů předmětů, které už někdy identifikovány byly. Jakoby existovala knihovna objektů, kterou si zrakové centrum tvoří a vede celý život - a v ní zkouší různé komnbinace, co se čemu podobá, co by asi co mohlo být. Pokud nastane shoda, tato oblast zraku (část zorného pole) je procesně zvýrazněna, i když není přímo ve středu vlastního zorného pole (tedy vnímáme i objekty na periferii, aniž bychom na ně museli "přenést zrak").
To je možníé, protože celé zorné pole nevnímáme stejně - to je obecně problém simulace - pohledu z kokpitu. Jakékoliv zjednodušení - zoom sem, zoom tam - je vždy vnímáno mechanicky a nepřorozeně - s celým zorným polem si totiž to konečné "softwarové" zpracování dělá poměrně složité brikule. Bylo by potřeba, aby tam, kam letíme (koukáme) bylo možné nastavit zoom na 0,75 a na bocích kabiny (pohled z bočních okének) aby byl zoom 1,5-2,0. A mezi tím celkem plynulý přechod. Snad by se to dalo ilustrovat efektem "punch" a "pitch" z různých photoshopů a paintshopů - prostě to, co nás zajímá, najednou vidíme podrobněji, přesněji, kontrastněji - zoom v okolí zorného pole je zcela jiný, než zoom na periferii zorného pole a nejde jen o "rastr" pixel/inch (který je samozřejmě na úrovni sítnice prakticky konstatntí pro celé zorné pole), ale že se zpracování informací o objektech se plynule mění podle potřeby toho, na co máme koukat.
To je jeden z důvodů, proč se při pozorování jasného objektu v okolní tmě oko tak strašně unaví - nemá informace z periferie, pomocí kterých by mohlo pohled "nivelovat" a upravovat "objektově významový" zoom - celá oblast pak pracuje intenzivněji, než je potřeba (hledá se "záchytný bod") - a oko se rychleji unaví.
------
Takže když se z tohohle pohledu podívám na tento program - je to stejné, jako když filmaři simulují let v turbulenci a tlučou kvůli tomu do kamery, aby byl roztřesený obraz (takových filmů je spousta). I když to v turbulenci s člověhem sakra hází, tak dokud si nebřinkne kebulí o palubku nebo temenem do plexiskla kabiny, tak to člověk v letadle praktikcky nevnímá - samozřejmě do okamžiku, kdy jej nenapadne to vnímat, pak si to uvědomí - a je schopen to "pozorovat" - jakmile se ale pozornost upne jinam - třeba na hodnoty na budíkách - tato informace se ztratí a pohled - tedy kmplexní zobrazení - či spíše vnímání objektů v okolí je zase zcela vyhlazené.
Takže ten program je zajímavá hračka, ale simuluje buď někoho, kdo má poruchu komplexniího vidění anebo někoho s hodně, ale hóóódně unaveným zrakem. Já bych si to do simu teda sichr nedal...
Béke, burárum! |
|
1x 
