Ve své soukromé analýze, proč je stav GA v ČR takový, jaký je, jsem došel k příčině, která se nachází ještě hlouběji, než ve Svazarmu. A to před první světovou válkou, za Jana Kašpara a Eugena Čiháka (nemyslím toho opravdovýho Eugena dnešní doby, ale jeho méně slavného předchůdce z počátků avitiky  ).
Začátky letectví byly vesměs v rukou nadšených a movitých jedinců. Pak ale záhy přišla Velká válka a v Evropě se letectví chytly armády a státy obecně, a tak privátní letectví stálo hodně na okraji. Narozdíl od USA, kde ta privátní složka stále hrála prim. On ten evropský přístup měl své plus v tom, že to rozjelo vývoj daleko větším tempem, než v USA, kde, jak sami doteď přiznávají, ztratili první desetiletí a pak to museli od dvacátých let dohánět, než se stali jednou z vůdčích zemí v letectví. A v tomhle leží ono jádro pudla. Zatímco u nás už tehdy bylo letectví vesmeěs státní záležitostí (případně záležitostí komerční), a soukromníci se v tom museli těžce prosazovat a své místo si vybojovat (a stále byli jaksi na okraji), v USA se naopak armádní a komerční letectví teprve ve velkém prosazovalo mezi celkem zaběhlým privátním letectvím.
Když člověk čte autobiografické knihy z dvacátých a třicátých let v Evropě a porovná to s USA, vidí rozdíl naprosto diametrální. V Evropě bylo soukromé letectví záležitostí hodně movitých lidí, to byl pan továrník, baron, a i aerokluby provozovaly letadla, jež často byla v majetku MVV (Ministerstvo veřejných prací), v Americe mít letadlo mohla mít daleko větší skupina obyvatel a to téměř bez restrikcí. GA se už tehdy bralo jako dopravní prostředek a zdroj obživy nadšenců
Evropa se sice po druhé světové válce začala pozvolna liberalizovat, včetně ČSR (například možnost pořídit si Piper z válečných přebytků zpřístupnilo soukromé létání i středním vrstvám), bohužel až tehdy se na tom podepsal režim tím, že privátní letectví zakázal a vývoj v tomhle směru na dlouhou dobu zakonzervoval. Ale jak říkám, kořeny leží ještě hlouběji v historii.
Takže on to není jen přístup ÚCL a EASA (ostatně řečeno, mě osobně nikdy žádný úřad nebuzeroval, asi je to proto, že jsem nechtěl nikdy nic vybočující ze zaběhlých kolejí a provozuji pod paragrafem 77 leteckého zákona, tedy Rekreační a sportovní létání), ale celkový přístup, ať už veřejnosti, nebo ATC, dokonce i samotných letců a provozovatelů letišť. Stále se všeobecné letectví "střední velikosti" bere jen jako kratochvíle pro bohaté, zbytná záležitost, kdo si pořídí malý eroplán pro služební cesty je stále často vnímán jako exot, bere se to jako "obtížný hmyz". Ono se to naštěstí pozvolna mění, ale máme co dohánět. Primárně ovšem hlavně ve svých hlavách, zbavit se předsudků a - teď budu mluvit jako nějakej starej mentor - nepředávat mladším generacím letců do hlavy s prominutím hovna plná stereotypů, jako že nejlíp bylo ve sportovním letectví v půlce osmdesátých let a tak. |
|
