Jojo doktore, přesně tak jak říkáš - ty staré návyky tak trochu vymizely a právě proto jsem tak moc rád za ten plachtařský výcvik, kde to ani jinak nejde. Myslím si, že každý kdo chce začít lítat, by měl mít za sebou aspoň trochu té bezmotorové krásy, aby věděl jak to v tom aerodynamickém světě chodí.
Ono je sice fajn vědět, že když jsem vysoko xxx stop a nasadím rychlost yyy, tak při vysazení doletím na támhle tu plochu. A je celkem jedno jestli se to učí jako kroužení nad vyhlédnutou plochou a pak po větru a finále, nebo všechny ty různé high key a low key pointy s mini okruhem...faktem je, že ideální rozpočet si připraví jen ideální pilot za ideálních podmínek a ve všech ostatních případech je s tím potřeba pracovat - a většinou dost precizně a na poslední chvíli. Změnou rychlosti a tím pádem změnou klouzavosti, klapkama nahoru i dolů, esíčkama, skluzama....atd. Taky že vždycky platí, že 45° náklon znamená nutnost 20% rychlostí navíc, 60° 40% navíc, atd. A v tom mám pocit ten výcvik tak nějak zaostává...na jednu stranu je to pochopitelné - nouzovky se u vrtuláků přerušují těsně před okamžikem, než začíná jít do tuhého a kdy se pak při skutečném nouzáku teprvé řeší ty drobné nuance. Činnost, která je u větroňů tak nějak součástí naprosto každého přistání ;o)
Na druhou stranu i u motoráků se tohle dá cvičit a k tomu slouží tebou zmíněné gliding approach. A z tohohle pohledu se mi líbí moc americký FAA přístup k PPL a hlavně CPL licencím - výcvik obsahuje mnohem víc důrazu na "menévry na přesnost" - ať už jde o tyhle přistání, nebo drobnou "akrobacii", přesné manévrování v prostoru (kroužení nad bodem, hadování přes linii na zemi, apod.). S mým instruktorem kdysi v Arizoně bylo gliding approach s přistáním na určený bod na rwy povinně každé páté přistání - a přesto, že to řídícím trochu komplikuje situaci s provozem na okruhu, vždycky byli ochotně pro a věděli proč. CPL má dokonce prostorové limity dosednutí při gliding approach součástí zkušebních osnov...
A tak jsem za tohle všechno byl moc vděčný, když jsem se skoro po třech letech lítání na Boeingu vrátil k malým jednomotorákům a dělal jsem si po hodince lítání přezkoušení na Cessnu 152. Examinátor mi kdesi na okruhu stáhl motor a zahlásil gliding approach...a díky tomu všemu mi to nepřišlo nijak zvláštní nebo nepatřičné přistání... Jasně, staré návyky trochu potřebují oprášit, výšku jsem nakonec vytrácel skluzem na finále...ale jak se říká, better safe than sorry Výška a rychlost navíc se utrácí snáze, než nakupuje...
Jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Měli bychom být sami na sebe v tom pilotním ohledu trošku náročnější |
|