Špatně, zcela špatně.
Fyziologický příjem zvuku a obrazu nelze srovnávat (myslím jako holou hlavu, nahý člověk, bez sluchátek, bez brýlí). Normu kompatibility na připojení reprobeden srovnávej s kompatibilitou videokonektoru, který se strká z počítače do monitoru, to je vyřešeno dávno.
Tvá představa, že bude možné nabídnout pohybující se prostorový obraz, který bude mít věrné barvy a bude z různých úhlů viděn plasticky (předpokládám samozřejmě že pozorovatelé nejsou jednoocí, to by byly vyhozené peníze ;P) je zatím absolutně v nedohlednu.
Řešení jsou dle mého soudu zatím dvě (hovořím o principu, neznám jména projektů ani systémů, ale vím jak to chodí v oku a lamina quadrigemina v našich makovicích) - a tedy: laserem vytvářená holografie (ale ty barvy? - v plenkách) a pak promítání do každého oka zvlášť (!!). Bez brýlí nic jiného neexistuje a pochybuji, že se něco vymyslí (ano, nabízí se obrazovka, která neukazuje jedním směrem, ale tak jako mrkající očíčka plážových pozdravů a svlékající se slečny na vroubkovaných plexisklových pohlednicích ze 60. let dokáže v určitém úhlu ukazovat dva různé obrázky, není ale jasné, zda by to fungovalo z více směrů (úhel konvergentních os obou očí by asi musel být právě správně vystižen - což je problém u více pozorovatelů i u různé pozice jednoho pozorovatele do strany i co do vzdálenosti od obrazovky).
Takže jestli teď nVidia nabízí "něco" co bude přijatelně fungovat - proč ne? Třeba se to ujme, bude to mít pohodlné vnímání virtuálního prostoru - a někdo to okopíruje a rozšíří. A že čtyřčlená rodina bude muset mít na oblíbený seriál v prostoru čtvery brýle - to bych třeba já v dané dekádě (možná dvou a třech) považoval za samozřejmé. |
|
