Fajn čtení, dík.
Nějak jsem tam ale nenašel něco, co mi kdysi veeeelice pomohlo naučit se (jakž takž) létat zatáčky. Je to tam po kouskách, ale myslím, že pro začínající a pro malá letadla (u těch velkých rour je to asi trochu jinak ne?) by bylo dobré připsat ještě něco sice bez teorie, ale polopaticky. Staří mazáci a instruktoři ať mi, prosím, prominou 
Je to už dlouho, co jsem se učil metodiku lítání , ale pokud se dobře pamatuju, byly tam (docela přesvědčivě) vždycky dvě (resp. 3) fáze:
- uvedení do zatáčky
- ustálení zatáčky
(a pochopitelně vyvedení ze zatáčky).
Ustálená zatáčka má v celých 360 stupních stejný náklon, stejnou rychlost, stejnou polohu nosu letadla vůči horizontu a není ani skluzová ani výkluzová (pozná se podle kuličky nebo bavlnky na kabině kluzáků).
Uvedení do zatáčky:
1. křidélka do zatáčky (éro se hlavně klopí a většinou samo moc nezatáčí)
2. hned vzápětí následovaná přiměřeným vyšlápnutím nohy do zatáčky (vnitřní noha - pro pořádek). Teprve po tom vyšlápnutí se éro v zatáčce znatelně "usadí" - a začne zatáčet (!).
Ustálení zatáčky:
bezprostředně po uvedení vrátíme výchylky kormidel (křidélka, pak směrovka podle potřeby) trochu zpět (ne až do neutrálu, ale výchylka pro uvedení je větší, než výchylka pro ustálenou zatáčku).
Při ustálené zatáčce je důležité, aby nos letadla nepadal pod horizont ani nad něj nevyplavával. Přirozený horizont je základní orientační prvek. Rychlost v zatáčce korigujeme jemnými pohyby výškovkou. Můžeme hlídat rychloměr, ale nos na horizontu je nejdůležitější.
Uvedení zatáčky bez následného ustálení většinou vede ke zvyšujícímu se klopení, zvyšujcí se rychlosti, poklesu nosu pod horizont - a výsledkem je pád do spirály (nikoliv vývrtky!!) která je velmi nebezpečná rychlým nárůstem rychlosti a rizikem překročení obálky násobklů při pokusu o vybrání.
Až druhým očkem sledujeme kuličku a směrovkou jí udržujeme mezi čárkami (kde kulička, tam nožička). Většinou ale když udržíme nos ve stejné poloze na horizontu a držíme ustálenou rychlost, není tam ani skluz ani výkluz a kulička je mezi čárkami (!).
Čím ostřejší je zatáčka, tím víc se vzájemně mění funkce výškovky a směrovky. V ostré zatáčce "utahujeme" zatáčení výškovkou (přitažením) a naopak nos na horizontu udržujeme směrovkou (při vemi utažené zatáčce to může být až "kontra" proti základnímu pohybu v zatáčce mírné).
Shrnuto: koordinovaná ustálená zatáčka se létá (u malých letadel) koordinovanými pohyby všech tří kormidel (křidélka, SOP, VOP), základní technikou je (může být) "uvedení" (křidélka, a za nimi noha) a "ustálení" (křidélka a noha zpátky). |
|
