Mnjó, IMHO myslím, že je třeba dodat, že s ohledem na vlastnosti přenosu VKV signálu se bežně používá RDST při pojíždění/ napínání/ startu často a bez problémů, aniž by rušila éra v luftu. Dá se říci, že to je asi důvod, proč startéři někde vymírají. Omouvá se předem za delší příspěvek, ale pro ty, co nelítají v reálu, by to mohlo být instruktivní.
Nebyla tu zmíněna obvyklá a ne zcela předpisová (ale praktická) komunikace, kterou lze na aeroklubových letištích docela běžně slyšet. Takže - představme si, že startér není, bude nahrazen radiokorespondencí. Vlečná čeká v ose, lano je zapnuté. Vlekař kouká do zrcátka a dokud má kluzák křídlo na zemi, nedělá nic, jen hlídá teploty na motoru. Když pomocník zdvihne křídlo, znamená to, že je kluzák připraven. Pilot kluzáku obvykle řekne do rádia "napínej!". Vlečná zaroštuje a popojede - napne lano. V tu chvíli pilot kluzáku řekne do rádia: "napnuto" nebo "napnuto - vzlet!" a pilot vlečné tam vratí plný knedlík a je to (jednotlivé fázekopírují signály chybějícího startéra).
Jinou kapitolou je komunikace v aerovleku, která má svá specifika. Instalace RDST v kluzácích není přizpůsobena velkému aerodynamickému hluku, který s sebou aerovlek přináší. Proto se v aerovleku komunikuje jen málo, obnvykle kluzákový pilot instrukce ohledně aerovleku předá pilotovi vlečné na zemi, pžed ukurtováním do sedačky (například "prosímtě támdle pod ten kumul, ale kdyby se to mezi tím rozpadlo, tak víc nad město/nádraží" a tak dál. Někdy taky jen "někam do stoupáku!". Někteří vlekaři jsou totiž také plachtaři, vybavení již v jiném threadu zmíněným pr*elovým čidlem (pozor - to není avionika, to je šestý smysl plachtaře!) a pak se méně zkušení plachtaři vezou až pod kumul, kde často až po 3 utažených zatáčkách (v aerovleku) na ustáleném stoupání 5-6m/s pochopí, že se mají pustit (=vypnout). Signál vlekaře pro pilota kluzáku ve smyslu "vypni se, už jsme dosáhli dohodnuté výšky" nebo "tady máš ten stoupák" (vlečná do něj vlétne o několik sekund před kluzákem - díky délce vlečného lana) předtsvauje kývání křídly ze strany na stranu (křidélky). Na to už je automat - chňap po žlutém táhlu a vypnout. Staří vlčáci se cuknou (=vypnou) sami po prvním kloudném nahoru dolů vlené před sebou a ustředí se sami (krátký=levný aerovlek).
Občas jsou ale ve vlečné motoráři - kteří letí na východ (západ, jih, sever) bez ohledu na kumuly, nádraží, vodní plochy, ofukované svahy a podobně. Je to boží neštěstí, ale jsou takoví. Na ty se musí hulákat (do rádia samozřejmě, teď už k pobavení širokého okolí - ze vzduchu už je to slyšet přes půl republiky - "Marie (=volačka vlečné), prosím tě víc doprava, pod tamten mulisák - ještě kousek" anebo "Josefe, nešlo by, prosím, už zatočit?" nebo po 5 kilometrovém vleku přímým směrem od letiště, pokud možno po větru "šlo by otočit zpátky nad základnu?" a podobné zoufalosti.
Bývá dobrým zvykem, že po vypnutí pilot kluzáku zahlásí "vypnuto!" event. "vypnuto, díky!" když byl vlek krátký a užitečný. Není radno to ale říct, aniž by si byl pilot kluzáku JIST, že je vypnutý. Po tomto sdělení pilot vlečné často dostane jskousi silnou křeč do ruky na kniplu, násedovanou bleskovým zvratem (často "přes kouli" - s lehkým přitažením ještě před dokončením půlvýkrutu) a vlečná okamžitě mizí ze zorného pole. Bez vypnutého lana by to byl pochopitelně průšvih - a poznal jsem vlekaře, který, když dospěl k závěru, že se už by se kluzák konečně měl pustit, občas udělal zvrat mýrnyx týrnyx bez předchozího zamávání - a byl docela šrumec se včas vypnout (zažil jsem 2x, nejmenuji).
Tak to jen pro připomenutí nelétavcům, ti co to znají mi, prosím, promiňte. |
|
