Tak za tatíky - v klídku.
Když jsem já byl malé dítě, už to existovalo. A já to žral. Pak jsem to četl svým dětem a oni to taky žrali. Jako pohádku. Teprve když jsem byl rodič, uvědomil jsem si tam to soudruhování, což mi trochu vadilo, ale na dětech to stopy nezanechalo. Uvědomil jsem si, že jako dítě jsem to komplet potlačil a kdyby se mne na to někdo zeptal (ještě než jsem to četl jako rodič) asi bych řekl, že tam nic takového není. Broučky jsem, pravda, neskous ani jako dítě, ani jako rodič.... asi jsem moc velkej bezvěrec. |
|
