Dovolím si poznámku ke starému tématu. Odkaz na webu popisuje vlastně jen americká křesla a o ruských se zmiňuje jen okrajově. Tedy pár detailů navrch:
1. vystřelovací sedadla 0/0 jsou sice dnes samozřejmá, ale v 60. letech 20. století byla spíše výjimkou. Málokdy se stávalo, že se do staršího typu při generální opravě montovala novější generace sedačky, takže ve starých rourách jsou (stále) staré sedačky s (z dnešního pohledu bídnými) parametry např. 50/130 (minim. výška katapultáže 50m, minim. rychlost 130 km). Dosažení parametrů 0/0 umožnilo propracování sekvence vlastního vystřelení, která je velmi složitá (viz dále, Martin Baker na to dnes má mikročip) a zatímco v malé rychlosti ta stejná sekvence pilota zachrání, při vysoké rychlosti jej může zabít.
L-29 delfin má z tohoto pohledu vystřelovací sedačku bídnou - pro malý rozsah rychlostí a jen v určitých výškách. Byla to sedačka vyvinutá (jak bývalo zvykem) pro konkrétní letadlo výrobcem letounu, vycházela ze zkušeností výrobce se sedačkami v Mig-15.
L-39 albatros byl v prvních verzích vybaven VS1 (vystřelovací sedadlo) a později VS2, pak VS2BR - první generace měla také omezení rychlosti a výšky poslední generace už myslím byla také 0/0. Vyráběly se už mimo Vodochody, myslím v Povážských strojírnách.
Někdy jsou způsoby katapultáže velmi kuriózní, F-104 Starfighter v prvních verzích katapultoval pilota dolů (!) skrz podlahu kabiny - tato specialita si vyžádala nezvyklé umístění táhel řízení. Po několika tragických katapultážích byl systém překonstruován a v pozdějších verzích již bylo uspořádání standardní. Jinak na okraj pro nás staré pamětníky - nás ve škole učili, že F-104 je létající rakev. Ti, kteří ji skutečně používali (BundesLuftwaffe, Vietnam a další - byl to typ určený především na export) si je nemohli vynachválit a počet(letounem) usmrcených pilotů je ve skutečnosti velmi nízký.
2. vlastní vystřelení má 4 hlavní momenty (A-B-C-D):
A- odstřelení krytu kabiny - to je velmi důležité u stíhaček, které mají vrstvené překryty (např. "fanár" u MiG-29 váží 240kg - těžko chtít na pilotovi, aby jej "odtlačil" jako ve vivatu). Právě odstřelení kabiny je jeden z důvodů, proč první sedačky nebyly 0/0 - při nižší rychlosti se mohlo stát, že se pilot katapultoval do krytu kabiny - s tragickými následky. Při vyšší rychlosti odstřelený kryt strhl proud vzduchu a pak teprve šli ven piloti. Top-Gun není zas tak velká pohádka v tomto směru. Některé typy mají proto na kabině zevnitř nalepenou tenkou housenku plastické trhaviny - britský Hawk a i Harrier - jako první krok sekvence tato trhavina odpálí sklo kabiny a otevře pilotovi cestu ven. Jen některé typy (Mirage-III) střílejí pilota skrz plexikryt - obvykle je záhlavník sedačky pro tento účel speciálně tvarován.
B- příprava pilota před vlastní katapultáží - při prvních katapultážích se stávaly různé nehody - v lepším případě pilot ztratil boty (o hranu palubní desky), v horším nohy v kotnících. Starfightery naopak trhaly pilotům paty - a proto se piloti Starfighterů poznali podle oplechovaných pat svých služebních bot.
Kromě porozpojování přívodu kyslíku a konektorů interkomu helmy - a dotažení pásů (to už umí leckteré auto taky), správná sedačka svému pilotovi přitáhne kolena k břichu (je to asi dost pecka, člověk nesmí mít pivní měch) nebo vidličkami zdvihne podkolení jamky a kotníky přitahne k zadku (to vyjde nastejno) a od ramen švihnou dolů plechové placky proti "rozhození rukou". Ruské sedačky automaticky srazí plexikryt helmy před oči pilota (ZŠ-4 a vyšší modely), asi se nepředpokládá, že si zrovna v tu chvíli šahá do oka. To všechno je hlavně pro případ, že by systém měl z kabiny vystoupit pilota v bezvědomí - což se u dvoumístných strojů může stát snadno (kopilot v nouzi vystoupí bezvědomého pilota a naopak). Rozhození rukou je velmi obávaná komplikace vystřelení a rozmístění startovacích madel je podřízeno této myšlence. Klasická ruská koncepce je "obě ruce v klíně" - proto jsou startovací madla ruských typů skoro bez výjimky vždy v rozkroku pilota a musejí se obě rukojeti současně zmáčknout a s lokty na stehnech současně za obě nahoru zatáhnout , jinak se nic nevystřelí. Zkuste si to nasucho a zjistíte, že takto jsou celkem spolehlivě obě ruce i s lokty v klíně. Američani používají ještě madla na okraji sedaček u kolen - to kvůli rychlosti (ruce letového specialisty jsou za letu na bočních panelech a do klína je daleko) - ale často jsou vidět madla (žlutočená ucha), která čouhají nad hlavou pilota. Zde toto umístění má i další význam - trhnutím za tyto uši jsou nejen ruce uklizeny a kryty trupem (předloktí před obličejem či na prsou), ale pilot přitom přes hlavu přetáhne speciální nehořlavou dečku - až před obličej - a chrání se tak jednak před úlomky plexikrytu, jednak před plamenem kolegy u dvojmístných typů a jednak si chrání obličej před aerodynamickým úderem (nápor vzduchu při vyšších rychlostech).
Všechny 3 tyto systémy startovacích madel používá například sedačka v F-15.
C- vlastní vyšetřelení sedačky z kabiny - dřív obstarávala jedna pyropatrona, nyní je to systém několikastupňového speciálně časovaného zážehu, který u moderních typů reaguje na rychlost a polohu kabiny v okamžiku katapultáže, jinak vystřelí sedačku v rychlém letu, jinak v pomalém, hlavou vzhůru či dolů. Jsou různé sekvence vystřelování u vícemístných letounů - to je ale celkem jednoduché a popsáno na netu.
D- stabilizace pilota po vystřelení. Pilot v sedačce je vržen v nepřirozeném úhlu do proudu vzduchu - a rozhodně nemá (spolu se sedačkou) vhodný tvar k samovolné stabilizaci. Většina systémů používá malý stabilizační padáček - teprve po stabilizaci na křivce letu se vytahuje hlavní padák a teprve v určitém okamžiku se odděluje sedačka (odstřihují pasy) - obvykle na pilotovi zůstane plandat nouzová dávka (u KM36D2 - na 15m dlouhém popruhu pod zadkem).
Kapitolou samou pro sebe jsou ruské sedačky často označované jako Zvezda K36, ale celým jménem KM36D2 (vtaroj vypusk). To jsou ty, které zachránily Kvočura a mnohé další - často má člověk skutečně dojem, že sovětští (a pak ruští) piloti nepředvádějí na leteckých dnech eleganci pilotáže a strojů, ale mimořádnou kvalitu záchranných systémů.
Ke stabilizaci pilota jsou u této sedačky použity zcela neotřele dva maličké stabilizační padáčky (25cm v průměru), které se v okamžiku, kdy sedačka opustí hranu kokpitu, vymrští směrem vzad na dvou teleskopických tyčích (trochu od sebe). Okamžik vymrštění, délka tyčí atd. - je programována sedačkou podle režimu letu v okamžiku katapultáže. Tento systém velmi rychle stabilizuje pilota hlavou vzhůru čelem proti směru letu - což je nejlepší poloha pro otevření hlavního padáku. Pro rychlosti nad 850 km/h se z rozkroku právě před obličej pilota vymrští taková "squashová raketa"(kovový teleskopický rám s výpletem z nehořlavých popruhů), který pilota spolehlivě ochrání před aerodynamickým rázem - a to i v nadzvukových rychlostech (v r. 1974, kdy byl systém zařazen k řadovým plukům, to byla skutečná bomba). Sedačka si sama hlídá výšku, polohu pilota a rychlost letu - a neotevře padák dřív, než rychlost poklesne pod mez, kdy se jednak padák neutrne - ale také zbývající proudění vzduchu pilotovi neublíží. Až pak odklopí kryty a pïlota "propustí". Sedačky tohoto systému (teď už nejen u MiG-29 nebo Su-27) se poznají podle černých válců, umístěných naležato zboku na záhlavnících - se zadním víčkem při pohledu zblízka popatlaným růzovou žvejkačkou (ruský "germetik").
A dva soukromé postřehy:
- na sedačkách KM36D2 je polstrování z pravé kůže - jde o prostý trojvrstvý čtverec bez jakékoliv vycpávky prošitý křížem krážem - a položený na plechu sedačky. Když jsem si stěžoval, že to je tvrdé pod zadek a co na to piloti při dlouhém letu, smál se tehdy kpt. Hůlek (před 13 lety v Žatci) - "při 9g by bylo polstrování stejně k ničemu, takhle to nemění svou tloušťku bez ohledu na režim letu".
- šílení simptáci mohou dovybavit svůj virtuální kokpit zcela stylově - firma Friebe Luftbedarf (věci od ní se dají objednat mimo jiné i v Pilotshopu na staré Ruzyni) dodává originál sedačky Martin Baker právě ze starfighterů komukoliv jako dekorační nábytek - základní cena kolem 800 jouro. Nekupte to za tu cenu!
Omlouvám se za délku příspěvku...
tomu, kdo vydržel do konce děkuji! |
|
1x 
