 Jako nástrojáři jsme na konci prváku taky dělali svěrák, ale takový malý k přichycení na cca 2-3cm desku stolu. Byl ideální na vázání mušek a jiné preciznější domácí práce. Pamatuji, že to mělo M12 s jemným stoupáním a nutnost mít vystružený vodící otvor rovnoběžně se závitem. Trefit pak v odlitku tělesa správně otvor pro aretační kolík závitové tyče se povedlo asi jen půlce naší skupiny. Proti stavitelnému vratidlu, které jsme dělali ve třeťáku, to byl ale ještě čajíček. Oficiálně to učiliště TATRA Kopřivnice mělo prodávat. Ale to byly takové podpultovky, že bylo rozebrané ještě dřív než na to vůbec někdo začal snánět materiál. (Nicméně kolem roku 2000 jsem na tento typ svěráku občas narazil v železářstvích.) Jediné co bylo předpřipravené byly odlitky a kalené čelisti, od kluků z druháku - ten byl zaměřený na strojní výcvik, soustruhy, frézy, brusky ale i kalení, kování, svařování. Ve druháku jsme zase čelisti dělali během strojního výcviku my klukům v prváku a odlitky lili během naší týdenní exkurze na slévárnu, takže nakonec jsme si zažili tu výrobu svěráku komplet. Takový celkem promyšlený koloběh. Vratidlo ve třeťáku už jsme museli zvládnout komplet sami na všech strojích a vč. kalení čelistí. Zajímalo by mě co je tam dnes. Poslední nástrojáři vypadli z učiliště v Kopřivnici v roce 1995, pak už nebylo perspektivní živit se řemeslem. |
|
