Mně střelba v DCS šla dobře. Něco se zmáčkne, něco udělá rámus a v lepším případě se to od tebe vzdaluje. A pak to zase někde dělá rámus. V mém případě ovšem většinou někde, kde není žádný cíl. Odlétat kampaň UH-1 bylo tedy velmi nesnadné. Když už jsem se domníval, že to ojebu tím, že si bude střílet AI posádka, přišly noční mise. Ani jeden z těch AI vořechů nic v noci neviděl. Po úplně zbytečných pokusech, kdy jsem vystřílel plný palebný průměr do ztemnělé krajiny, jsem zvolil mnohem úspěšnější taktiku. V noci jsem přiletěl k červeně označenému cíli, zapnul přistávací světlomet a šikovně zavisel tak, aby se do cíle AI trefil. Měl to většinou tak dva metry, nemohl minout! Jakmile cíl vzplál, létal jsem v kruzích okolo a ohněm ozářené další cíle byly pro AI viditelné  Na jednu stranu to byla hrůza. A na druhou stranu si nevzpomínám, kdy jakákoliv jiná počítačově lítaná kampaň dokázala vyvolávat takové spektrum emocí. |
|
