Vpodstatě to chápeš správně  U proudových dopraváků potřebuješ při přiblížení mít nějaký nominální (ne idle) výkon a udržovat předepsanou sestupovou rovinu. To ani jinak, než metodou A, nejde. U dopraváků s motory pod křídly ještě celou situaci komplikuje fakt, že pokud nemají autotrim, tak každé přidání výkonu znamená, že se zvedne čumák nahoru. Snížení výkonu má zase pochopitelně opačný efekt. To jsou efekty nesouvisející s rychlostí, ale momentem a je třeba je předvídat. Snazší to zase dělá to, že jsou velmi rychlostně stabilní, takže za normálních podmínek stačí nastavit nějaký standardní výkon a pak na ty páky nemusíš vpodstatě moc sahat.
Myslím si, že ten popis metody ze školičky v simu vyplývá ze snahy některých leteckých škol, trénovat piloty pro budoucí typ létání (doprava v tomto případě). Je pak snazší přenést návyky.
U malých vrtulových letadel a klasických okruhových vizuálních přiblížení je ale metoda B mnohem snazší a přímočařejší Tak nějak odpovídá i případným předchozím zkušenostem z bezmotorového létání a nácviku nouzových situací a tak je pro tento typ létání vhodnější.
Narozdíl od jednoho nejmenovaného experta na letectví dokáže většina pilotů poznat rozdíl a zvolit metodu adekvátní letadlu a situaci.  |
|
