Ještě je třeba si uvědomit, že když ti vysadí motor po vzletu, tak motorové éro se v tu chvíli hrabe jako čtyři a nemá žádnou kloudnou setrvačnost, navíc většina motorových letadel stoupá na rychlosti, která je podobná (většinou stejná) jako rychlost nouzového klesání (best glide). A když stoupeš, je to éro hodně natažené - takže když to zdechne, musíš razantně (!) potlačit, abys tu rychlost udržel (!). A musíš ji udržet až do přechodového oblouku. A pokud bys k tomu chtěl zatáčet, tak ale musíš ještě trochu víc potlačit - a pár km přidat, jinak je zle. A za tu rychlost navíc platíš vejškou.
Výše zmíněná metodika na blaníku - tedy ztráta tahu navijáku (nebo aerovleku) je o něčem jiném - na navijáku jede blaník 90 a klouzavá je 75 kmh. Takže je tam (malá ale je) rezerva rychlosti.
Při aerovleku, když rupne lano nebo vyskočí kroužky ze závěsu - máš 120. To je skoro 2x větší rychlost, než ta klouzavá.
Takže: pokud dojde ke ztrátě tahu, máš trochu víc času na rozhodnutí (než zpomalíš na klesací rychlost, nemusíš tolik tlačit) a z aerovleku dokonce můžeš přitáhnout - a získat (srovnámím rychlostí) výšku - a tady to těch 30 metrů navrch dá spolehlivě.
Tedy - úplně něco jiného, než u motorového stroje. |
|
