Kopříku, máš ve spoustě věcí pravdu, o tom žádná. A s řadou věcí souhlasím, ať jsou mi nepříjemné sebevíc.
Zeptám se ale hned na začátek - jaké má místo debata o životě v nějaké bizjet společnosti ve stromu o náboru do British Airways? Jaké má místo plivanec Adagia, že to je job, o kterým a o lidech co ho vykonávají si myslí x a y a proto by ho nechtěl dělat?
Můj příspěvek byl o příležitosti. Byl o jasně definované příležitosti, která se dotýká naprostého zlomku lidí. Ale je to skvělá příležitost a optimismus a pozitivní ražení toho jak jsem ji prezentoval má v tomhle případě rozhodně opodstatnění. Kluka, kterej bez zkušeností za dva roky začne lítat Airbus po Evropě pod vlajkou BA nějaké problémy nočního cargo pilota na Balkáně vůbec nezajímají, protože většinu z nich řešit nebude. Rozhodně si myslím, že by o nich měl vědět, že by měl mít celkový obrázek, o tom žádná. Jednoho dne se může z různých důvodů ocitnout na jejich místě. Ale o těch tématech jde diskutovat úplně jiný stylem a taky v úplně jiné debatě, než jakou zahájil Adagio.
Není to vůbec o tom, že bychom chtěli o něčem mlčet, nebo nechtěli s pravdou ven. Někoho zadupávali za jinej názor, poukazování na nevýhody. Měli potřebu mít za každou cenu pravdu, moralizovat. PROČ proboha? Aby si ostatní mysleli, jak je všechno nádherný a úžasný? Abychom se potutelně usmívali, až se spálí někdo jinej? Nebo proto, že se za to stydíme? Nebo si potřebovali mastit ego? Nebo proč vlastně? Někdy mě překvapuje, jaký si ke mně lidi dosazují motivace, o to víc mě to třeba překvapuje v tvém případě - měl jsem pocit, že o tom jak se dívám na svět máš už tak trochu představu.
Nemám vůbec problém mluvit o negativech toho co dělám. Těch negativ je spousta - obecných, i těch co se týkají konkrétně naší aerolinky nebo mě. Taky o nich dost často mluvím - podívej se do historie a pak mě tady moralizuj na téma nedostatek nadhledu, nebo toho nejhoršího, co může potkat chlapa. Ale když o nich chceme diskutovat, mělo by to mít úroveň. Objektivitu, profesionalitu, bez osobních útoků, dotazy a odpovědi. Nadhled, respekt, příjemnou atmosféru. A dotazy bych moc rád odpovídal a o odpovědích diskutoval. Nic z toho ale Adagio nerespektoval. A proto to nemá úroveň, ne proto, že bychom chtěli něco záměrně zamlčovat.
Jedním z těch negativ je třeba jistota zaměstnání, nebo místa, kde ho vykonávám. To je třeba naprosto zásadní a to Adagio ani nenakousl. Třeba v tomhle ohledu mě naopak to štěstí opravdu nepotkává  To by ses možná divil...
V roce 2008, když jsem dělal IR zkoušku, těsně před koncem školy, jsme se dozvěděli, že TCX propouští 100 pilotů. Měli jsme možnost čekat co bude, nebo odmítnout nabídku TCX a zkoušet to jinde. Počkal jsem jak to dopadne, nakonec se karta obrátila a přijali nás 6 z OAA a postupně dalších 30. Bylo to těsně. V zimě 2011 se firma rozhodla propustit 90 pilotů, zbytku hrozilo stěhování, demotions, apod. Byl jsem 85. od konce, nakonec jsem mohl zůstat a ani se nemusel stěhovat, nabrali dalších 20 lidí. Letos se chystají propouštět dalších 50 lidí, jsem 45. od konce. Opět nejistota, snad ani ne práce, ale velké pravděpodobnosti stěhování. A tak to chodí všude, aerolinky rostou, ale se i zeštíhlují, nebo krachují. Ve stejným baráku, kde máme crew room jsem zažil 3 aerolinky co už neexistují. Na letišti odkud lítám tak šest. Spousta mých kolegů má za posledních 5 let čvtrtej job. Další spousta od nás odešla kamsi do pouště, protože už to nemohli vydržet a potřebovali jistotu. A tak to chodí - pár let je boom, pár let krize. A tak to chodí všude, nejen u aerolinek. Každej se s tím musí nějak poprat a obecně platí - když si člověk zvykne na to nějak moc nebrat ohledy a vždycky mít po ruce nějaký zadní vrátka, obecně mu to moc problémů nepůsobí. Ne všem, jsou lidi co mají smůlu a nedaří se jim. Čím má člověk míň hodin a zkušeností, tím sebou musí nechat víc vláčet, tím míň si může vybírat, tím má menší jistotu. Tak to chodí a rozhodně o tom nikdo nemlčí a ani nepochybuje.
Týká se to ale British Airways a nabídky, kterou jsem posílal? Velmi vzdáleně....Musím to vždycky uvádět pod čarou, abych nebyl obviněn ze zamlčování negativ? Hmmm....
Podobných témat se najde hromada...ten koho zajímaj, se na ně rád zeptá. Hodně lidí soukromě. Musím je všechny uvádět u každé takové nabídky, abych nepůsobil jako přílišnej optimista? Když to tak udělám, zase se najde pár lidí, co bude kafrat, ať nefňukám. To všichni musíme všechno vidět negativně?
Problém Péráku není Kopříku v kontroverzních názorech nebo dlouhých debatách. Problém Péráku je v tom, že se tady neustále zvětšuje skupina lidí, kteří mají pocit, že se nějaká diskuse nebo jakékoliv téma neobejde bez jejich názoru. Ne bez jejich příspěvku k debatě, bez jejich dotazů, ale prostě bez jejich účasti. Kteří mají pocit, že příliš pozitivního škodí, příliš NEjejich škodí, pozitivní přístup je vychloubání, machrování a škodí objektivitě a na všem je potřeba najít nějakou skvrnu - ani ne sa ni zeptat a zkoušet ji pochopit, ale prostě na ni plivnout a zapíchnout do ní tyčku s červeným praporkem. A je úplně jedno na jaké to je téma, dost často jsou to věci, které se jich vůbec netýkají. Dost často jsou to naprostý pičoviny, jako že někdo napsal něco dvakrát, nebo o pět minut později než Novinky. Základem je účastnit se - kritikou, posměškem, touhou dotyčnému shodit jeho virtuální hřebínek. To je tady ten opravdovej mor. Přivlastňování Péráku v zájmu toho, že JÁ něco chci, tak by to tak mělo být. Kreativita začíná být negativum, konzum má prioritu. Čím kratší a čím víc toho co chci JÁ, tím líp. Být jinej je IN, souhlasit je být ovčan...
Je to smutný, ale je to tak. Tuhle předposranou zlomyslnou rejpavou negativní atmosféru bytostně nesnáším, ať pro ni má motivaci kdo chce jakou chce.
A taky se přidám k ostatním - ano, vidím v tom i problém některých lidí s tím, že je tady příliš reálného létání. I přesto, že dotazů na tohle téma ubylo a lidi se už skoro na nic neptají. Buď už všichni všechno ví, nebo je to díky úrovni debat přestalo bavit. Soukromá pošta svědčí spíš o té druhé variantě.
A udělat si ze sebe srandu, povznést se, zasmát a nebrat se vážně? Naprosto v pohodě Kdykoliv, kdekoliv. Ona je velká výhoda se na něco koukat z povzdálí 2 dny a pak to takhle hezky sesumarizovat. To umím taky. A je to krásně snadný u témat, který se mě ale vůbec netýkají. Budeš mít podobně chlapskej nadhled a povznesenou pohodu i v případě, kdy se bude mluvit o tobě a tvé práci, navíc způsobem a emocionální inteligencí jaké zvolil Adagio?
Neumíme tady spolu koexistovat. To co by si kdekdo v hospodě nikdy nedovolil, tady kvete. A je to na hovno. |
|
