Jejda, to je dlouhej strom a ty dlouhý odstavce...
Se spoustou co píšete souhlasím, ale ne ve všem.
1. Doba dnes není horší, než byla dřív Stojím za tím a trvám si na tom. To, že na Vajnortech byla v r. 1961 výborná parta - to nezpochybňuju. Vím ale (a někteří to tehdy možná nevěděli, někteří jen zapomněli, jako se zapomínají ošklivé věci z vojny), že zejména létání bylo v ohnisku pozornosti funkcionářů - a i když se občas podařilo proplouvat i slušným lidem, kteří si s režimem mnoho nezadali (plachtařina... maximálně vivat), tak zejména v období normalizace a později byla selekce motorářů nechutná. A to pominu, že letět NĚKAM bylo skoro bez výjimky tam, kam se létat MĚLO a ne, kam jsi CHTĚL.
2. Různé zkušenosti - různé party - různé aerokluby. Všude to bylo a je) trochu jinačí. Někde mají problém bohatých a chudých pilotů zvládnutý dobře (bohatší platí víc a mají za to víc volna, chudší brigádničí a maj to levnější za peníze těch bohatších) , konec konců, v zemích kde je "kapitalismus již vybudován" - třeba v Holandsku - to tak funguje odjakživa.
3. brigády v AK nebyly a nejsou špatný vynález pro studenty a méně movité kolegy piloty. Pokud to člověk vzal takhle, dalo se na bezmotorové létání (kromě ročního příspěvku, který se platil bolkem) , vydělat brigádami. Bezmotorové létání tak může být levnější, než třeba hrát někde v oddíle hokej.
4. a k vlastnímu tématu - je to především osobnost instruktora, který dokáže odlišit, který stromek se dá ohýbat (a ohne jej) - a který nikoliv, s tím se pak musí rozloučit. Něklteřží instrukotři to dokážou, někteří na to prostě nemají (a není tto jen kvůli penězům).
Život je pestrý... |
|
