záleží na tom, jaký stupeň hotovosti se drží. Dřív byly tři:
3. stupeň - všeobecný klid, čumění na video atd., start cca do 20 - 25 minut
2. stupeň - pohotovost, zapl sis zipy na germáku, blembák po ruce, sedíš v křesle a čekáš na sirénu, start do cca 15 minut. Pokud VS zaspal tak v okamžiku kdy pilot sedal do gazíku a byl vezen k mašině technik už ze žebříku nahazoval letadlo 
1. stupeň, neboli Jednička - sedíš v mašině, venkovní zdroj napojený a nahozený, rádio zapnuté a čekáš na povel Pérák - start do dvou až tří minut.
Letadlo bylo buď na stojánce, nebo v úlu, ve kterém se dalo nahodit a vyrolovat. Éro nachystané na Jedničku hotovost bylo ale většinou na stojánce.
Platilo za socíku, tedy promlčené a nežalovatelné Časy se mohly lišit od letiště k letišti, bylo jich tehdy dost. Hotovostní mašina byla vždy vyzbrojená a naplnění všemi provozními náplněmi. Noční starty na plnou forsáž v Budějicích spolehlivě probudily blízké sídliště a byl to super pohlad na ten dlouhatánský plamen z trysky v naprosté tmě. Tehdy se ještě na nějaká hluková opatření nehrálo.... Zatímco vy jste spali, my bránili váš klidný spánek - modří vědí 
|
|
