Nekde jsem slysel, ze krestan se dokaze vtipu na svou viru zasmat, panbickar ne.
Kněz řídil auto po cestě lemující okraj útesu. Pohroužil se tak silně do svých myšlenek, že zapomněl sledovat cestu a sjel z útesu. A jak padal vzduchem, zachytil se o větve stromu a zůstal viset nad bezednou propastí. S prosebným výrazem vykřikl: „Je tam nahoře někdo?" A hlas z nebe mu odpověděl: „Ano, můj synu, jsem tady." Tak řekl: „Prosím tě, Bože, zachraň mě!" Hlas z nebe pravil: „Pusť se té větve, skoč do prázdnoty a já tě chytím." Kněz chvíli přemýšlel a pak vykřikl: „A není tam ještě někdo?" |
|
